8 C 106/2024-204 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 24. 2. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 110 000 Kč z titulu dlužných administrativních a studijních poplatků. V žalobě uvedla, že žalovaný se dne 17. 10. 2022 listinou nazvanou jako „Smluvní prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na , adresa, “ (dále jen jako „Prohlášení studenta“) zavázal k úhradě studijních a administrativních poplatků v souvislosti se studiem poskytovaným žalobkyní, a to ve stanovených termínech splatnosti a stanovené výši. Výše a splatnost těchto poplatků vyplývá z vnitřních předpisů žalobkyně (, Anonymizováno, , právnická osoba, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, ), které se tak pro žalovaného staly závaznými. K povaze Prohlášení studenta žalobkyně uvedla, že se jedná fakticky o nepojmenovanou smlouvu o studiu, jejímž podpisem se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému vzdělání a žalovaný se mj. zavázal za poskytnuté vzdělání hradit sjednané poplatky. Žalobkyně k tomuto dále uvedla, že zde existuje ustálená rozhodovací praxe tuzemských soudů, které zohledňují specifickou povahu poskytování vysokoškolského vzdělání a na vztah mezi vysokou školou (ať veřejnou nebo soukromou) a jejím studentem hledí tak, že se nejedná o vztah spotřebitelský. Na základě splnění podmínek přijímacího řízení přijala žalobkyně žalovaného ke studiu, což bylo žalovanému oznámeno dne 2. 11. 2022 Vyrozuměním o splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu (dále jen „Vyrozumění“). Na základě Prohlášení studenta, zápisu do studia a Vyrozumění se žalovaný zavázal hradit žalobkyni studijní poplatky dle cenové úrovně Standard, v rámci které činila výše poplatků za školné 40 000 Kč za rok. Předmětnou cenovou úroveň Standard si žalovaný zvolil dobrovolně při plném vědomí svého zdravotního stavu a zdravotních limitací a po seznámení se s ostatními cenovými úrovněmi, které žalobkyně v rámci svých studijních programů poskytovala a po seznámení se s podmínkami, které bylo třeba v rámci úrovně Standard splnit. Cenová úroveň Standard je podmíněna splněním následujících podmínek: a) dosažením studijního průměru 2,0 ze 100 % zkoušek (EZK), nebo b) absolvováním 50 % docházky, nebo c) dosažením 50 % kreditů/rok, a dále d) studijními a studentskými/mimoškolními aktivitami (to vše dle čl. IV odst. 4 Prohlášení studenta). Žalobkyně k tomuto uvedla, že k platnosti ujednání o těchto poplatcích se již několikrát vyjadřovaly tuzemské soudy tak, že podmínění cenovým zvýhodněním školného představuje finanční motivaci studenta k plnění jeho povinností, které jsou jasně a srozumitelně formulovány a vymezeny a žalovaný, jako svéprávná osoba, byl s těmito povinnostmi srozuměn. Žalovaný stanovené podmínky úrovně Standard nesplnil, o čemž byl žalobkyní řádně vyrozuměn. Za nesplnění podmínek úrovně Standard v předepsaném rozsahu vznikla žalovanému povinnost doplatit cenový rozdíl úrovně Standard a úrovně Premium ve výši 20 000 Kč (rozdíl vyplývající z čl. 2 odst. 5 písm. b) Nařízení rektora o platbách) a dále uhradit žalobkyni administrativní poplatek dle položky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, Administrativního ceníku , adresa, ve výši 10 000 Kč, a to za každý ročník studia, v němž nebyly podmínky úrovně Standard splněny. Pokud se týká daných poplatků, žalobkyně uvedla, že na tyto nelze hledět jako na sankci navázanou na využití práva předčasně ukončit studium, ale jsou navázány výhradně na nesplnění studijních povinností, např. chybějící kredity či nepřítomnost na probíhající výuce. Žalovaný ukončil své studium ke dni 10. 12. 2023. Žalovaný neuhradil a dosud dluží žalobkyni částku ve výši 110 000 Kč, sestávající z částky 40 000 Kč za školné za 2. ročník studia v úrovni Standard, částky 40 000 Kč představující doplatek do cenové úrovně Premium za nesplnění podmínek úrovně Standard za 1. a 2. ročník studia, částky 20 000 Kč představující administrativní poplatek za nesplnění podmínek úrovně Standard za 1. a 2. ročník studia, částku ve výši 2 000 Kč představující administrativní poplatek za nedodržení termínu splatnosti v rozsahu 1 – 30 dní, částku ve výši 3 000 Kč představující administrativní poplatek za nedodržení termínu splatnosti v rozsahu 31 – 60 dní a částku ve výši 5 000 Kč představující administrativní poplatek za nedodržení termínu splatnosti v rozsahu o více než 60 dní (dané poplatky za nedodržení termínu dle Nařízení rektora 09/2013). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 9. 2. 2024, avšak bezvýsledně.2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, když ve svém vyjádření ze dne 22. 4. 2024 namítal, že vůči žalobkyni je v pozici spotřebitele ve smyslu čl. 57 dle Smlouvy EU a ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. g) zákona č. 634/1992 Sb. Žalovaný toto tvrzení dále dovozoval z judikatury Soudního dvora EU, ze které mimo jiné vyplývá, že organizace služeb v rámci vysokoškolského vzdělávání prováděná za úplatu zařízeními financovanými v zásadě ze soukromoprávních prostředků, jejichž cílem je dosažení obchodního zisku, představuje takovou hospodářskou činnost, jež je službou úplatné povahy ve smyslu čl. 57 konsolidovaného znění Smlouvy EU a jedná se tedy o spotřebitelský vztah. Skutečnost, že se jedná o spotřebitelský vztah žalovaný dále spatřuje v tom, že žalobkyně je dle § 420 a násl. občanského zákoníku, podnikatelem, tedy je osobou zapsanou v obchodním rejstříku, jež je financována z příjmů od studentů příp. jejich rodičů, jimiž je hrazena úplata za vzdělávání. Tento příjem nepochybně pokrývá podstatnou část nákladů žalobkyně, a tudíž je její činnost provozována za účelem dosažení zisku. Na základě těchto skutečností považuje žalovaný smlouvu o studiu (Prohlášení studenta) za absolutně neplatnou pro příčení se dobrým mravům a hrubý nepoměr vzájemného plnění, kdy hlavní důvody neplatnosti žalovaný, kterému náleží plná ochrana jeho spotřebitelských práv, spatřuje zejména v nepřiměřenosti smluvních ujednání spočívajících zejména v jednostranně výhodných ujednáních o právu žalobkyně na úhradu plného školného při ukončení studia a k tomu právu na náhradu dalších poplatků. Žalovaný dále namítal, že i za předpokladu, že by soud nepovažoval smlouvu o studiu za absolutně neplatnou, tak žalobkyni i tak nevznikl nárok na úhradu školného pro studijní program , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (, tituly před jménem, ), který žalovaný studoval. Žalovaný uvedl, že žalobkyně stanovila poplatky spojené se studiem v Nařízení rektora , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , který stanovil studijní poplatky pro bakalářský studijní program, magisterský studijní program, a doktorandský program, daný předpis tedy nestanovil poplatky/školné spojené se studiem pro studijní program , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (, tituly před jménem, ). Na základě tohoto spatřoval žalovaný rozpor s § 59 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, který stanovuje, že poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu. Vzhledem k tomu žalovaný namítal, že žalobkyni nevznikl nárok na úhradu školného. Pokud se týká doplatku do cenové úrovně Premium a administrativního doplatku žalovaný namítal, že povinnost hradit uvedené doplatky je v rozporu s dobrými mravy. K oběma doplatkům uvedl, že povinnost hradit tyto doplatky vyplývá z Prohlášení studenta, na které je třeba pohlížet jako na smlouvu uzavřenou adhezním způsobem (tzn. základní podmínky smlouvy byly určeny žalobkyní, aniž měl žalovaný skutečnou příležitost obsah podmínek ovlivnit), kde na straně slabší strany figuruje žalovaný. Vzhledem k tomu, že se jedná o poplatky za „nic“, jejichž úhrada není spojena s žádnou protislužbou, namítal žalovaný i na základě znění § 1800 odst. 2 o. z., který stanovuje: „Obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577 občanského zákoníku.“, neplatnost těchto doplatků. K oběma doplatkům žalovaný dále uvedl, že oba poplatky vykazují rysy sankčního poplatku (tj. smluvní pokuty), kdy zcela nepřiměřeně trestají předčasné ukončení studia a jsou tak v rozporu s obecně uznávanými zásadami spravedlnosti a práva (§ 3 odst. 3 o. z.) a požadavek na jejich úhradu považuje za nepoctivé jednání (§ 6 o. z.). Pokud se týká administrativního doplatku, žalovaný dále namítal, že tento je upraven v listině nazvané - Administrativní ceník, který stanovuje ceny za nadstandardních administrativní úkony. Tyto úkony podléhají schválení a o jejich provedení je rozhodováno na základě nenárokové žádosti uchazeče/studenta. Vzhledem k tomu, že žalovaný žádnou takovou žádost o poskytnutí služby ve smyslu administrativního doplatku (dle položky 0,28 Administrativního ceníku) nepodal, nemohl mu tak vzniknout nárok hrad