21 C 117/2025-19 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 14. 4. 2025 po žalované domáhal zaplacení částky 22 801 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy, nazvané jako smlouva o zápůjčce, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 12. 1. 2024. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. Na základě dodatků ke smlouvě poskytl žalobce žalované další finanční prostředky, a to na základě dodatku ze dne 12. 1. 2024 částku 3 000 Kč, ze dne 13. 1. 2024 částku 2 000 Kč, ze dne 15. 1. 2024 částku 2 500 Kč, ze dne 15. 1. 2024 částku 1 500 Kč a ze dne 16. 1. 2024 částku 1 300 Kč. Celkem tak žalované poskytl částku 14 300 Kč. Žalobce se žalobou domáhá jejich vrácení. Dále se žalobce po žalované domáhal smluvní pokuty ve výši 4 243 Kč. Dle žalobce mu žalovaná do dne podání žaloby uhradila pouze 1 820 Kč. O tuto částku žalobce ponížil požadovanou smluvní pokutu, když její plná výše činila 6 063 Kč. Žalované v důsledku jejího prodlení dle žalobce vznikla též povinnost uhradit úroky z prodlení a dále účelně vynaložené náklady ve výši 2 500 Kč. Žalobce dále v žalobě rovněž obecně uvedl, že si před uzavřením smlouvy od žalované vyžádal informace ohledně jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech. Jejich správnost měl ověřit na základě dokumentů vyžádaných od žalované, popř. nahlédnutím do databází.Soud přípisem ze dne 29. 10. 2025 vyzval žalobce, aby ve lhůtě jednoho měsíce doplnil svá tvrzení ohledně toho, jak zkoumal úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Zároveň jej poučil, že pokud svá tvrzení nedoplní a nenavrhne důkazy k jejich prokázání, nemůže být v řízení plně úspěšný. Na tento přípis žalobce odpověděl dne 30. 10. 2025 tak, že žádná skutková tvrzení doplňovat nebude. Očekává, že soud rozhodne o neplatnosti smlouvy. Proto alternativně požaduje, aby mu žalovaná vydala bezdůvodné obohacení a uhradila úroky z prodlení v zákonné výši. Požaduje také přiznání náhrady nákladů řízení.Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Ze smlouvy uzavřené dne 12. 1. 2024 mezi žalobcem a žalovanou soud zjistil, že se žalobce zavázal k poskytnutí peněžních prostředků v celkové výši 4 000 Kč. Za jejich poskytnutí se žalovaná zavázala uhradit žalobci poplatek ve výši 910 Kč. Splatnost byla stanovena na 11. 2. 2024. Ze smlouvy rovněž vyplývá, že se pro případ prodlení žalované strany dohodly na úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den z prodlení a zákonného úroku z prodlení. Dle uvedené smlouvy může žalobce také požadovat další účelně vynaložené náklady, které mu vzniknou v souvislosti s prodlením žalované. V tomto ohledu je zejména významný úkon spočívající v písemné (listinné) upomínce, či výzvě k úhradě. Za tento úkon je dle smlouvy žalobce oprávněn po žalované požadovat 500 Kč (na základě toho si žalobce nárokuje částku 2 500 Kč za zaslání pěti výzev). Z pěti dodatků k této smlouvě, uzavřených ve dnech 12. 1. 2024 až 16. 1. 2024, vyplývá, že se žalobce celkově zavázal k poskytnutí finančních prostředků v celkové výši 14 300 Kč a žalovaná se zavázala uhradit poplatek za poskytnutí těchto prostředků v celkové výši 4 259 Kč.Z výpisů z bankovního účtu soud zjistil, že došlo k úhradě částek ve výši 4 000 Kč, 3 000 Kč, 2 000 Kč, 2 500 Kč, 1 500 Kč a 1 300 Kč na účet žalované z účtu žalobce. Z protokolu o vlastnictví účtu vyplývá, že dne 21. 8. 2023 došlo k ověření účtu žalované.Z upomínek ze dne 18. 2. 2024 a 25. 2. 2024 a opakovaných výzev k úhradě ze dne 3. 3. 2024, 12. 3. 2024 a 27. 3. 2024 vyplývá, že žalobce žalovanou upozornil na to, že dosud neuhradila své závazky plynoucí ze smlouvy ze dne 12. 1. 2024 a požadoval jejich okamžité uhrazení. Není z nich však zřejmé, zda je žalobce žalované odeslal. Žalobce soudu nepředložil související doručenky, podací lístky či jiné důkazy o jejich odeslání žalované. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 11. 2024 a souvisejícího podacího lístku pak vyplývá, že žalobce žalovanou vyzval k úhradě částky 23 334 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 800 Kč do tří dnů od doručení výzvy.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že se žalobce se žalovanou dohodl na poskytnutí finančních prostředků v celkové výši 14 300 Kč, které jí převedl, přičemž ona mu vrátila pouze 1 820 Kč. Žalobce však nezkoumal úvěruschopnost žalované. K uhrazení dlužné částky ji prokazatelně vyzval až předžalobní výzvou ze dne 5. 11. 2024.Žaloba je částečně důvodná.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou ze dne 12. 1. 2024 a navazujících dodatků posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Není přitom rozhodné, jak je formálně pojmenovaná. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto bylo povinností žalobce posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení její úvěruschopnosti nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení její úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o její schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.Žalobce však zjevně s odbornou péčí nepostupoval a úvěruschopnost žalované nezjišťoval. V žalobě pouze zcela obecně uvedl, že ji posuzoval, avšak ani na základě výzvy soudu svá tvrzení ohledně prověřování úvěruschopnosti žalované nedoplnil ani nepodpořil relevantními důkazy. Proto je dotčená smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tuto neplatnost smlouvy je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Žalovaná však poskytnuté peněžní prostředky v celé výši nevrátila, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatila a byla povinna v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 odst. 2 o. z.V řízení bylo prokázáno, že žalovaná od žalobce převzala na základě výše specifikované smlouvy a souvisejících dodatků spotřebitelský úvěr v celkové výši 14 300 Kč. Žalobci však uhradila pouze 1 820 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 12 480 Kč. Soud neopomněl, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na pasivitu žalované však vycházel z předpokladu, že žalovaná byla schopna jistinu vrátit kdykoliv na výzvu žalobce. Žalobce žalovanou vyzval ke splnění dluhu