13 C 29/2026-37 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou podanou dne 29. 1. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 40 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že dne 4. 11. 2025 byla z jejího bankovního účtu č. , č. účtu, zaslána na účet žalovaného částka 40 000 Kč. Platba byla provedena bez právního důvodu, šlo o důsledek administrativního pochybení na straně žalobkyně. Žalobkyně žalovaného následně vyzvala k vrácení zaslané částky, dále dne 19. 1. 2026 žalovanému zaslala předžalobní výzvu, tuto si však žalovaný nepřevzal a na žádnou z výzev nijak nereagoval. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, když získal majetkový prospěch bez právního důvodu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval skutečnosti v žalobě uvedené.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když pro takovýto postup soudu byly splněny zákonné podmínky.Žaloba je důvodná.Okresní soud vzal tvrzení žalobkyně za prokázaná, když žalobkyně je doložila čestným prohlášením o provedené platbě ze dne 5. 11. 2025, žádostí o sdělení identifikačních údajů ze dne 5. 11. 2025, odpovědí na žádost o identifikaci majitele účtu ze dne 18. 11. 2025 a předžalobní výzvou včetně podacího lístku. Z čestného prohlášení o chybně provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně ze svého bankovního účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . omylem poukázala částku ve výši 40 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, . Platbu přitom žalobkyně chtěla poukázat ve prospěch účtu , č. účtu, . Žalobkyně žádostí o sdělení identifikačních údajů dne 5. 11. 2025 požádala o identifikaci majitele bankovního účtu č. , č. účtu, , žádosti bylo ze strany , právnická osoba, . vyhověno, když dne 18. 11. 2025 žalobkyni sdělila, že majitelem uvedeného bankovního účtu je , Jméno žalovaného, , nar. , Datum narození žalovaného, , bytem , adresa, . Dále bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k vrácení částky ve výši 40 000 Kč, na výzvu však žalovaný nereagoval.Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud věc posoudil podle § 2991 odst. 1 a 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), který ukládá povinnost vydat bezdůvodné obohacení tomu, kdo získal majetkový prospěch bez právního důvodu. Z provedených listinných důkazů vyplynulo, že žalobkyně dne 4. 11. 2025 omylem poukázala částku 40 000 Kč na účet žalovaného, a to v důsledku administrativní chyby, když zamýšlela platbu odeslat na jiný účet. Tuto skutečnost žalobkyně doložila čestným prohlášením i dokumenty o identifikaci vlastníka účtu, z nichž vyplývá, že majitelem účtu je žalovaný. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by mezi účastníky existoval jakýkoliv právní důvod pro přijetí této platby. Přijetí částky žalovaným je tak plněním bez právního důvodu, a došlo proto k naplnění všech předpokladů vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k vrácení částky, včetně předžalobní výzvy ze dne 19. 1. 2026, avšak bez výsledku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a skutková tvrzení žalobkyně nesporoval. Soud uzavírá, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil přijetím částky 40 000 Kč a je povinen ji vrátit, tuto povinnost uložil žalovanému výrokem I. tohoto rozsudku.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Žalobkyně nebyla v řízení zastoupena advokátem, avšak má nárok na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, který se použije analogicky. Žalobkyně uhradila soudní poplatek za podání žaloby ve výši 2 000 Kč, který představuje účelně vynaložený náklad řízení. Judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že i účastník řízení nezastoupený advokátem má nárok na paušální náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč za jeden úkon, zpravidla za podání žaloby (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2638/2025). V projednávané věci žalobkyni takový nárok náleží, neboť minimálně učinila procesní úkon spočívající v podání žaloby.Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 450 Kč.