13 C 353/2025-18 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 28. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 823 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný jako vlastník/provozovatel osobního vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu , IBAN, , které je evidováno jako provozované, nesjednal v období od 19. 10. 2023 do 22. 8. 2024 k tomuto vozidlu povinné pojištění (pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla). Za dobu, po kterou nebylo vozidlo pojištěno, požaduje žalobkyně po žalovaném k úhradě příspěvek do garančního fondu ve výši 14 523 Kč (309 dní x 47 Kč denní sazba) a dále poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný byl k plnění vyzýván, na výzvy však nereagoval.Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení v žalobě uvedená žalobkyní.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.).Žaloba je důvodná.O skutkovém stavu věci soud z předložených důkazů uzavřel, že žalovaný byl v době od 19. 10. 2023 do 22. 8. 2024 byl vlastníkem/provozovatelem motorového vozidla – se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu , IBAN, , které je evidováno jako provozované, ke kterému v uvedeném období nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla (tzv. povinné ručení). Žalovaný nezaplatil žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno bez povinného ručení, tj. za 309 dní x 47 Kč denní sazby, celkem 14 523 Kč. Náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva činily 300 Kč. V době rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobkyni celkem částku 14 823 Kč a od 24. 12. 2024 trvalo prodlení žalovaného se zaplacením. Právní zástupkyně žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 23. 6. 2025.Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. Nárok na zaplacení příspěvku žalovaným je dán ustanovením § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. a ust. § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. Podmínkou nároku na zaplacení příspěvku je dle ustanovení § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. a ust. § 47 zákona č. 30/2024 Sb. odeslání písemné výzvy žalobkyně žalovanému. Splatnost příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení této výzvy. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu dne 23. 6. 2025. Za období do 31. 3. 2024 se podle § 4 odst. 2 zákona č 168/1999 Sb. při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Za období od 1. 4. 2024 a následující se dle § 6 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. má za to, že provozovatelem vozidla je ten, kdo je provozovatelem podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích. Dle ust. § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, je provozovatelem silničního vozidla osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba. Žalobkyně na základě zákona č. 30/2024 Sb. vychází z informací poskytnutých Ministerstvem dopravy z registru silničních vozidel. Žalovaný, coby vlastník/provozovatel, neměl ode dne 19. 10. 2023 do dne 22. 8. 2024 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst.1 zákona č. 168/1999 Sb. a ustanovením § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb. Vozidlo tak bylo nepojištěno 309 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyni tak dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. a dle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. vznikl nárok na příspěvek. Dle ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. a dle ustanovení 45 odst. 3 zákona č. 30/2024 Sb. se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Zároveň dle ust. § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a dle ust. § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. platí, že žalobkyně má nárok na paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobkyně v souladu s § 47 zákona č. 30/2024 Sb. zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Splatnost příspěvku nastala dne 23. 12. 2024.Soud přiznal žalobkyni částku ve výši 14 823 Kč, která se skládá ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (a to dle ust. § 2 odst. 1, písm. G) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. ve spojení s ust. § 5 odst. 1, písm. O) vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb., konkrétně 47 Kč), která je vynásobena počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, tedy 309 dní, celkem ve výši 14 523 Kč, a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. ve výši 300 Kč, a to dle § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb.V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužnou částku zaplatil. Soud proto žalovanému výrokem I. uložil povinnost dlužnou částku zaplatit, a to včetně úroků z prodlení, o kterých soud rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měla plný úspěch žalobkyně. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátčiny odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b) odst. 1 bod 1 citované vyhlášky činí v dané věci, kterou soud posoudil jako formulářovou, mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby částku 1 200 Kč. Advokátka žalobkyně učinila v řízení tyto úkony právní služby - převzetí věci a sepis žaloby, výzva k plnění, odměna advokátky proto dosahuje částky 1 200 Kč (tj. 400 Kč/úkon). Ke každému úkonu právní služby náleží advokátce náhrada hotových výdajů v paušální částce po 100 Kč/úkon podle § 14b) odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, tj. celkem 300 Kč. Protože zástupkyně žalobkyně je plátkyní daně z přidané hodnoty, náleží jí i daň ve výši 21 % z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady žalobkyně za zastoupení advokátkou tak dosahují výše 1 815 Kč, ke kterým je třeba připočíst ještě zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Náklady řízení v celkové výši 2 615 Kč jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 o. s. ř.Lhůtu k plnění dle výroků I., II. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.