15 C 181/2025-11 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Tvrdil, že na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 17. 3. 2024 č. smlouvy , Anonymizováno, poskytl žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení ve výši 11 499 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 16. 4. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 14. 6. 2026. Žalobce převedl žalované na bankovní účet č. , č. účtu, dne 21. 12. 2024 částku 1 500 Kč, dne 21. 12. 2024 částku 299 Kč, dne 17. 3. 2024 částku 5 500 Kč, dne 21. 12. 2024 částku 2 200 Kč a dne 21. 12. 2024 částku 2 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, poplatek za službu „Presto“ ve výši 659,99 Kč. Také se zavázala zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny a pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaná splatila na jistinu celkem 5 499,90 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobce smlouvu vypověděl. Od 23. 4. 2025 je tak s úhradou v prodlení. Žalobce vyzval žalovanou k plnění, avšak marně.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o. s. ř.Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobce a žalovaná sjednali spotřebitelský úvěr až do výše 26 200 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 16. 4. 2024. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) při vyčerpání celého rámce byla dohodnuta na 2 046 % a denní úrok 1,066 %. Žalobce převedl žalované na bankovní účet č. , č. účtu, celkem 11 499 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by na předmětný úvěr splatila žalobci více než žalobcem uváděných 5 499,90 Kč.Soud vycházel z kritérií stanovených judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu ke smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 a ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017 sp. zn. , spisová značka, ) a zabýval se tím, zda úvěrová smlouva není v rozporu s dobrými mravy (§ 1 odst. 2 a § 580 o. z.) a s principy zakotvenými v občanském právu na ochranu spotřebitele.Soud uzavřel, že úvěrová smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu zmíněných ustanovení. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem a poplatky, přičemž celkové roční náklady úvěru dosáhly 2 046 % a roční úroková míra více než 365 %. Taková ujednání nelze posuzovat jinak než jako zcela zjevně nemravné, protože je obecně známo, že odměna za poskytnutí peněz spotřebitelům (domácnostem) dlouhodobě činila v době poskytnutí úvěru u banky cca 5 až 10 %, u jiných, nebankovních subjektů cca 20 až 30 %. Podle ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla sjednaná výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009 sp. zn. I. ÚS 523/07, uveřejněný v jeho sbírce nálezů a usnesení pod č. 113/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. , spisová značka, , v nichž byla shledána neplatnost a proto nemravnost sjednaných úroků ve výši 182 %, resp. již i jen 60 % ročně. Tento rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy má za následek neplatnost úvěrové smlouvy.Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, má žalobce právo požadovat po žalované vydání částek, které jí poskytl bez právního důvodu, a které představují bezdůvodné obohacení žalované.Soud proto výrokem I. žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 5 999,10 Kč (vyplacená částka 11 499 Kč mínus žalovanou zaplacených 5 499,90 Kč) a s požadovaným úrokem z prodlení, o němž rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části žalobu ze shora uvedených důvodů pro nedůvodnost zamítl (výrok II).Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Podle poměru procesního úspěchu ve věci by právo na náhradu části vynaložených nákladů řízení mělo být přiznáno žalované, té však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).