21 C 179/2025-13 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27. 8. 2025 domáhal po žalované zaplacení částky 22 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, . V žalobě uvedl, že poskytl žalované dne 15. 3. 2025 prostřednictvím platby na bankovní účet žalované č. , č. účtu, částku 22 500 Kč, žalovaná se zavázala úvěr spolu s úroky splácet ve splátkách po 4 500 Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, splátkový kalendář nedodržela, dostala se do prodlení, žalobce žalovanou opakovaně upomínal k zaplacení, žalovaná dluh nezaplatila, proto žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k zaplacení zbývající jistiny a úroku. Žalovaná na jistinu neuhradila ničeho. Žalobce tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 22 500 Kč a dále náklady na upomínky v celkové výši 1 000 Kč.Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených listinných důkazů, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu.Z potvrzení o verifikační platbě a potvrzení o platbě soud zjistil, že žalobce poskytl žalované na její účet č. , č. účtu, , a to na základě předchozí verifikační platby žalované ve výši 1 Kč, celkem částku 22 500 Kč. Plnění žalobce poskytl na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 15. 3. 2025 č. , hodnota, uzavřené elektronicky. To vyplývá ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaná úvěr nesplácela, poskytnutou finanční částku žalobci nevrátila, a to ani po opakovaných upomínkách a předžalobní upomínce. To vyplývá z upomínek, předžalobní upomínky a podacího lístku.Ze smlouvy o poskytnutí úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalobce před poskytnutím úvěru žalované nezkoumal dostatečně příjmy a výdaje žalované, žalobce neprokázal, že by zkoumal pravidelné měsíční příjmy žalované, že by se jakkoli zabýval pravidelnými výdaji žalované, například výdaji žalované na bydlení či na její další dluhy. Z textu smlouvy vyplývá, že žalobce vycházel před poskytnutím finančních prostředků žalované pouze z údajů uvedených žalovanou.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobce uzavřel dne 15. 3. 2025 distančním způsobem se žalovanou smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalované úvěr v celkové výši 22 500 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Žalobce totiž se žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, ač žalovaná před uzavřením smlouvy řádně nedoložila svoje pravidelné měsíční příjmy, dále se nijak blíže nezabýval ani výdaji žalované, nezkoumal skutečné náklady na bydlení, ani reálné měsíční výdaje žalované. K žádosti o úvěr nebyly předloženy žádné další dokumenty k ověření finanční situace žalované jako žadatelky o úvěr, žalobce vycházel pouze z tvrzení žalované. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se žalobce otázkou příjmů a výdajů žalované jakkoli podrobněji zabýval, takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Žalovaná žalobci na jistinu dluhu ničeho neuhradila.Žaloba je důvodná.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalované řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné příjmy a skutečné výdaje žalované. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo dojít.V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, na úkor žalobce se tak bezdůvodně obohatila o částku 22 500 Kč a je povinna v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.V řízení bylo prokázáno, že žalovaná od žalobce převzala na základě smlouvy č. , hodnota, celkem částku 22 500 Kč a ničeho nevrátila. Soud proto žalované uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 22 500 Kč. Soud neopomněl, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na pasivitu žalované však vycházel z předpokladu, že žalovaná byla schopna jistinu vrátit na výzvu žalobce. Žalobce žalovanou vyzval ke splnění celého dluhu výzvou ze dne 28. 7. 2025, a to ve lhůtě do 11. 8. 2025, od 12. 8. 2025 je tak žalovaná v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalované též povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení od 12. 8. 2025. Dále soud žalované uložil povinnost zaplatit náklady na upomínky k zaplacení ve výši 1 000 Kč, a to v souladu s § 513 o.z. jako náklady spojené s uplatněním pohledávky. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o.s.ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalované nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal úspěšnému žalobci vůči žalované náhradu nákladů řízení v plné výši. Při určení výše odměny zástupce žalobce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, když šlo o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč. Náklady žalobce jsou tak tvořeny odměn