37 C 11/2026-53 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 209 675,58 Kč. V žalobě tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . uzavřel se žalovaným dne 17. 4. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které se žalovaný zavázal vrátit půjčené peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč spolu s úrokem 16,99 % ročně, sjednanými poplatky, a to v 95 pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně dále tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . uzavřel se žalovaným dne 30. 5. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které se žalovaný zavázal vrátit půjčené peněžní prostředky ve výši 96 905 Kč spolu s úrokem 14,99 % ročně, sjednanými poplatky, a to v 94 pravidelných měsíčních splátkách. Oba úvěry byly žalovanému poskytnuty poté, co byla zkoumána jeho úvěruschopnost. Žalovaný však poskytnuté úvěry původnímu věřiteli nehradil řádně a včas. Oba úvěry byly zesplatněny ke dni 4. 5. 2025. Žalobkyně tvrdila, že je aktivně legitimována z titulu smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 26. 6. 2025 mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, . a žalobkyní, a to s účinností ke dni 1. 7. 2025. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána.Žalovaný se k žalobě přes poučení a výzvy soudu nevyjádřil, tedy nesporoval tvrzení uvedená v žalobě.Ze žalobkyní předložených listinných důkazů (smlouvy o úvěru ze dnů 17. 4. 2024 a 30. 5. 2024, všeobecné obchodní podmínky, ceník, posouzení úvěruschopnosti klienta, výpisy z účtu, podací lístky, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 26. 6. 2025, dohoda o úplatě, potvrzení o zaplacení kupní ceny, seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, prohlášení o okamžité splatnosti úvěrů ze dne 4. 5. 2025, výzvy k úhradě dlužné částky, předžalobní výzva ze dne 20. 8. 2025, výpis z obchodního rejstříku) soud o skutkovém stavu věci uzavřel, že žalovaný dne 17. 4. 2024 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč. Touto smlouvou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni půjčené peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 16,99 % ročně, tedy celkem 183 566 Kč v 95měsíčních splátkách. Dále soud uzavřel, že žalovaný dne 30. 5. 2024 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 96 905 Kč. Touto smlouvou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni půjčené peněžní prostředky ve výši 96 905 Kč a zaplatit úrok ve výši 14,99 % ročně, tedy celkem 165 508 Kč v 94měsíčních splátkách. U obou úvěrů právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, přičemž jej vyhodnotil jako úvěruschopnou osobu. Ani u jedné ze smluv o úvěru žalovaný neplnil podmínky splácení a právní předchůdce žalobkyně tak oba dluhy žalovaného ke dni 4. 5. 2025 zesplatnil. Právní předchůdce žalobkyně následně žalovanému dopisem ze dne 7. 7. 2025 oznámil postoupení pohledávek vyplývajících ze smluv o úvěru na žalobkyni. Žalobkyně následně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalovanému dne 20. 8. 2025 výzvu k plnění.Právní posouzení smluvního vztahu mezi účastníky soud opřel o ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Posuzovány byly smlouvy o úvěru, které byly obě uzavírány se spotřebitelem pro nepodnikatelské účely. Zákonný úrok z prodlení u obou smluv soud posoudil v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb, žalobkyní uplatněné příslušenství, tj. kapitalizované úroky a dále běžící úroky soud přiznal v rozsahu uvedeném ve výroku, když žalobkyně požadovala běžící úročení u obou pohledávek od 2. 7. 2025. Vzhledem ke spotřebitelské povaze vztahu soud přihlédl i bez návrhu k tomu, zda smluvní ujednání neobsahují zneužívající ujednání (§ 1813 o.z.) a zda ujednání o úrocích a poplatcích nejsou neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 580, § 588 o.z.), popř. zda nejde o lichvu (§ 1796 o.z.). Soud přitom vycházel z předložené úvěrové dokumentace, zejména ze smlouvy a souvisejících podmínek. Z provedeného dokazování ani z obsahu spisu nevyšly najevo okolnosti, které by samy o sobě odůvodňovaly závěr o neplatnosti smluvních ujednání či o nedůvodnosti uplatněného nároku z důvodu spotřebitelské ochrany. Obě pohledávky byly platně postoupeny podle § 1879 o.z., přičemž podle § 1880 o.z. s postoupenými pohledávkami přešla i jejich příslušenství a práva s nimi spojená.Žalovaný uzavíral smlouvy o úvěru jako spotřebitel. Soud neshledal, že smlouva byla uzavřena v rozporu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tom směru, že by právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru neprověřil schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).Soud proto uzavírá, že žalobkyně prokázala vznik závazkových vztahů ze smluv o úvěru ze dnů 17. 4. 2024 a 30. 5. 2024, z nichž žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky a hradit sjednané úroky, rovněž pak prokázala odstoupení od obou smluv o úvěru právním předchůdcem žalobkyně a konečně i výši neuhrazené dlužné částky ke dni odstoupení, jakož i přechod pohledávky na žalobkyni v důsledku postoupení. Za tohoto stavu, kdy se žalovaný přes poučení a výzvy soudu k žalobě nevyjádřil, nenavrhl žádné důkazy a v řízení ani jinak nevyšlo najevo, že by uplatněné dluhy po zesplatnění či po zahájení řízení uhradil, soud žalobě vyhověl, a to v celém rozsahu uplatněné jistiny a příslušenství (výrok I.).Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. V řízení měla plný úspěch žalobkyně, žalovanému byla před podáním žaloby doručena na poslední známou adresu výzva k plnění. Náklady řízení ve věci úspěšné žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 8 388 Kč a odměna advokáta, jejíž výši soud určil postupem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“). Výši odměny soud stanovil podle § 7 odst. 6 a.t., když v dané věci činí odměna za jeden úkon právní služby částku 9 140 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva před podáním žaloby, sepis žaloby), odměna advokáta proto dosahuje částky 27 420 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátovi náhrada hotových výdajů v paušální částce po 450 Kč za úkon podle § 13 odst. 4 a.t., tj. celkem 1 350 Kč. Protože je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu i daň ve výši 21 % z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř., a to ve výši 6 041,70 Kč. Náklady žalobkyně za zastoupení advokátem tak dosahují výše 34 811,70 Kč, ke kterým je třeba připočíst ještě zaplacený soudní poplatek ve výši 8 388 Kč. Celkové náklady řízení ve výši 43 199,70 Kč jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.).Plnění dle výroků I. a II. soud stanovil v zákonné lhůtě tří dnů v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.