37 C 314/2025-18 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 41 586,25 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 11. 11. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve sjednaných splátkách, které měly být hrazeny vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem 17. 12. 2022, a dále hradit s úvěrem související úroky a poplatky. Žalovaný však své povinnosti řádně a včas neplnil, a žalobkyně proto dluh žalovaného s účinností ke dni 31. 8. 2024 zesplatnila; od tohoto data žalobkyně považovala žalovaného za dlužníka v prodlení a vůči žalovanému uplatnila nárok na zaplacení dlužné částky včetně úroků a úroků z prodlení.Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobkyně uvedené v žalobě. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“).O skutkovém stavu soud v dané věci z předložených listinných důkazů zjistil, že dne 11. 11. 2022 byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (produktová smlouva k rámcové smlouvě č. , hodnota, ), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut nezajištěný spotřebitelský revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 60 000 Kč na neurčitou dobu, se splatností měsíčních splátek vždy k 17. dni v měsíci. Ve smlouvě byla sjednána základní roční úroková sazba (pohyblivá) ve výši 26,28 % p. a., přičemž nedílnou součástí smluvní dokumentace jsou produktové podmínky pro revolvingové úvěry a sazebník pro úvěry. Dále soud zjistil, že , právnická osoba, , jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 18. 9. 2023 smlouvu o postoupení portfolia smluv o úvěrech s účinky od 1. 11. 2023, přičemž žalovaný byl o postoupení vyrozuměn a s účinností od 1. 11. 2023 se žalobkyně stala smluvní stranou postoupených smluv a věřitelem z postoupených pohledávek. Žalovaný následně neplnil řádně splátkové povinnosti, a žalobkyně jej proto mimo jiné vyzvala „poslední výzvou“ ze dne 24. 7. 2024 k úhradě dluhu po splatnosti ve výši 10 000 Kč nejpozději do 31. 8. 2024 s upozorněním, že nebude-li dlužná částka ve stanovené lhůtě uhrazena, bude požadováno okamžité splacení celého úvěru a výzva bude současně považována za odstoupení od úvěrové smlouvy s účinností ke dni 31. 8. 2024. Z výpisu z úvěrového účtu soud dále zjistil, že ke dni 31. 8. 2024 činila vyčerpaná částka (tj. dlužná jistina) 40 387,75 Kč a dlužná „cena“ 1 198,50 Kč, tj. celkem 41 586,25 Kč.Žalovaný porušil závazkový vztah (§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále „o.z.“) tím, že nevrátil čerpané peněžní prostředky a dohodnutý úrok. Smlouva byla uzavřena jako smlouva o spotřebitelském úvěru (revolvingový spotřebitelský úvěr). Nesplnil-li žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas, dostal se do prodlení ve smyslu § 1968 o.z.; v případě prodlení s peněžitým plněním je věřitel oprávněn požadovat vedle dlužné částky též úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Výši zákonného úroku z prodlení určuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. Vzhledem ke spotřebitelské povaze vztahu soud přihlédl i bez návrhu k tomu, zda smluvní ujednání neobsahují zneužívající ujednání (§ 1813 o.z.) a zda ujednání o úrocích a poplatcích nejsou neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 580, § 588 o.z.), popř. zda nejde o lichvu (§ 1796 o.z.). Soud přitom vycházel z předložené úvěrové dokumentace, zejména ze smlouvy a souvisejících podmínek a sazebníků. Z provedeného dokazování ani z obsahu spisu nevyšly najevo okolnosti, které by samy o sobě odůvodňovaly závěr o neplatnosti smluvních ujednání či o nedůvodnosti uplatněného nároku z důvodu spotřebitelské ochrany., právnická osoba, , jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne 18. 9. 2023 smlouvu o postoupení portfolia smluv o úvěrech, přičemž účinky postoupení nastaly od 1. 11. 2023 a žalovaný byl o postoupení vyrozuměn. Postoupením pohledávky přešlo na žalobkyni právo na plnění vůči žalovanému jako dlužníku (§ 1879 a násl. o.z.), a žalobkyně je proto v projednávané věci aktivně věcně legitimována.V projednávané věci soud na základě provedených listinných důkazů dospěl k závěru, že žalovaný sjednané povinnosti řádně a včas neplnil, žalobkyně jej v souvislosti s porušením splátkových povinností vyzvala k úhradě dluhu po splatnosti a upozornila jej na následky neuhrazení (včetně požadavku okamžitého splacení celého úvěru s účinností ke dni 31. 8. 2024). Žaloba tak byla shledána důvodnou, a soud proto žalovanému ve výroku I. uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku 41 586,25 Kč včetně příslušenství, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů. Náklady úspěšné žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 664 Kč a odměna advokáta, jejíž výši soud určil postupem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“). Výši odměny soud stanovil podle § 14b odst. 1 bod 3 a.t., když v dané věci činí odměna za jeden úkon právní služby částku 700 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva před podáním žaloby, sepis žaloby), odměna advokáta proto dosahuje částky 2 100 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátovi náhrada hotových výdajů v paušální částce po 100 Kč za úkon podle § 14b odst. 6 písm. a) a.t., tj. celkem 300 Kč. Protože je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mi i daň ve výši 21 % z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o.s.ř., a to celkem 504 Kč. Náklady žalobkyně za zastoupení advokátem tak dosahují výše 2 904 Kč, ke kterým je třeba připočíst ještě zaplacený soudní poplatek ve výši 1 664 Kč. Celkové náklady řízení ve výši 4 568 Kč jsou splatné k rukám zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.Plnění dle výroků I. a II. soud stanovil v zákonné lhůtě tří dnů v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.Na závěr soud uvádí, že při formulaci výroku vycházel z žalobního petitu a jeho obsahu ve spojení s tvrzeními v žalobě, neboť je soud vázán návrhem na plnění co do požadovaného základu, výše a časového vymezení uplatněného nároku. V projednávané věci žalobkyně v petitu užila u některých položek příslušenství odlišnou terminologii než v odůvodnění žaloby (zejména ve vztahu k úroku z prodlení a k úroku z jistiny), aniž by se však lišila požadovaná výše, období či základ, z něhož jsou tyto nároky uplatňovány. Soud proto petit nepřekročil, nýbrž jej v intencích tvrzení žalobkyně pouze upřesnil tak, aby terminologicky odpovídal právní povaze jednotlivých nároků (úrok z prodlení versus smluvní úrok) a byl vykonatelný, přičemž zachoval všechny žalobkyní uplatněné částky, období i základy výpočtu tak, jak byly žalobou požadovány.