38 C 36/2026-19 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím. V žalobě tvrdil, že žalobce nabyl předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 10. 6. 2025 se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , která ji dříve nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 2. 6. 2025 se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, . Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 15 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru a dne 19. 4. 2024 původní věřitel úvěr zesplatnil, o čemž žalovaného informoval. Žalovaný dluží žalobci částku 21 000 Kč sestávající z jistiny 15 000 Kč a úroků ve výši 40 % p. m. za první měsíc čerpání úvěru. Žalobce dále požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně v kapitalizované výši 6 855 Kč od 20. 4. 2024 do 20. 7. 2024. Právní zástupkyně žalobce vyzvala žalovaného k zaplacení předžalobní výzvou ze dne 20. 7. 2025.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o. s. ř.Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr 15 000 Kč se smluvním úrokem 40 % měsíčně. Z potvrzení , právnická osoba, . vyplývá, že částka 15 000 Kč byla vyplacena na účet žalovaného dne 19. 12. 2023. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v měsíčních splátkách. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána na 5 536,07 % a smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na předmětný úvěr čehokoli splatil.Soud vycházel z kritérií stanovených judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu ke smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 a ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017 sp. zn. , spisová značka, ) a zabýval se tím, zda úvěrová smlouva není v rozporu s dobrými mravy (§ 1 odst. 2 a § 580 o. z.) a s principy zakotvenými v občanském právu na ochranu spotřebitele.Soud uzavřel, že úvěrová smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu zmíněných ustanovení. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem 40 % měsíčně, přičemž celkové roční náklady úvěru dosáhly 5 536,07 %. Takové ujednání nelze posuzovat jinak než jako zcela zjevně nemravné, protože je obecně známo, že odměna za poskytnutí peněz spotřebitelům (domácnostem) dlouhodobě činila v době poskytnutí úvěru u banky cca 5 až 10 % ročně, u jiných, nebankovních subjektů cca 20 až 30 %. Podle ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla sjednaná výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009 sp. zn. I. ÚS 523/07, uveřejněný v jeho sbírce nálezů a usnesení pod č. 113/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. , spisová značka, ), v nichž byla shledána neplatnost a proto nemravnost sjednaných úroků ve výši již i jen 60 % ročně. Tento rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy má za následek neplatnost úvěrové smlouvy.Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, má žalobce právo požadovat po žalovaném vydání částek, které mu poskytl bez právního důvodu, a které představují bezdůvodné obohacení žalovaného. Soud proto výrokem I. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 4. dne od doručení předžalobní výzvy žalovanému, tj. od 27. 7. 2025. Výše úroků z prodlení byla stanovena podle § 1 970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.).Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III.) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Úspěch žalobce je dán procentem ve výši %. Žalobce by měl při plném úspěchu právo na náhradu nákladů řízení ve výši 8 877 Kč (soudní poplatek 1 395 Kč, odměna dle § 14 b advokátního tarifu za 3 úkony právní služby po 400 Kč: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), 3x režijní paušál po 100 Kč. Náklady řízení vznikly žalobci ve výši 2 615 Kč. Za situace, kdy jeho úspěch je oproti úspěchu žalovaného vyšší o 4 %, má žalobce právo na náhradu nákladů ve výši 105 Kč (tj. 4 % z částky 2 615 Kč). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Lhůtu k plnění soud stanovil podle §160 o.s.ř. Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.