38 C 64/2026-16 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Tvrdil, že na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne č. , hodnota, uzavřené dne 19. 3. 2025 distančním způsobem poskytl žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 10 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. Žalobce převedl žalované na bankovní účet č. , č. účtu, dne 19. 3. 2025 částku 10 800 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobce smlouvu vypověděl a žalovanou o tom informoval. Žalovaná se tak ocitla v prodlení s úhradou celého úvěru dne 19. 7. 2025. Žalovaná dluží částku 21 116,28 Kč, která se skládá z jistiny: 10 785,85 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 209,07 Kč a smluvního úroku: 9 927,92 Kč a dalších poplatků (klidné spaní, presto) ve výši 32,94 Kč, 160,50 Kč. Žalobce dále požaduje zaplacení smluvní pokuty za prvních 90 dnů prodlení ve výši 0,1 % denně, tj. 169,59 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva dne 1. 2. 2026.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o. s. ř.Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobce a žalovaná sjednali spotřebitelský úvěr až do výše 10 800 Kč s možností postupného čerpání. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) při vyčerpání celého rámce byla dohodnuta na 1389,14 % a denní úrok 0,883 %. Žalobce převedl žalované na bankovní účet č. , č. účtu, celkem 10 800 Kč. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná na předmětný úvěr žalobci zaplatila více než žalobcem uváděných 14,15 Kč.Soud vycházel z kritérií stanovených judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu ke smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 a ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017 sp. zn. , spisová značka, ) a zabýval se tím, zda úvěrová smlouva není v rozporu s dobrými mravy (§ 1 odst. 2 a § 580 o. z.) a s principy zakotvenými v občanském právu na ochranu spotřebitele.Soud uzavřel, že úvěrová smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu zmíněných ustanovení. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem a poplatky, přičemž celkové roční náklady úvěru dosáhly 4 052,37 %. Taková ujednání nelze posuzovat jinak než jako zcela zjevně nemravné, protože je obecně známo, že odměna za poskytnutí peněz spotřebitelům (domácnostem) dlouhodobě činila v době poskytnutí úvěru u banky cca 5 až 10 %, u jiných, nebankovních subjektů cca 20 až 30 %. Podle ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla sjednaná výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009 sp. zn. I. ÚS 523/07, uveřejněný v jeho sbírce nálezů a usnesení pod č. 113/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. , spisová značka, , v nichž byla shledána neplatnost a proto nemravnost sjednaných úroků ve výši již i jen 60 % ročně. Tento rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy má za následek neplatnost úvěrové smlouvy.Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, má žalobce právo požadovat po žalované vydání částek, které mu poskytl bez právního důvodu a které představují bezdůvodné obohacení žalované. Soud proto výrokem I. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 10 785,85 Kč. O úrocích z prodlení soud rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Zákonný úrok z prodlení přiznal soud žalobci od 4. dne od odeslání předžalobní upomínky žalované, tj. od 5. 2. 2026, když předžalobní upomínka byla odeslána dne 1. 2. 2026. Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II.).Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1, 2 o. s. ř., když v řízení měla převážný úspěch žalovaná, které však náklady řízení nevznikly.