8 C 392/2025-25 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 660 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdil, že se žalovaným uzavřel dne 13. 12. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 35 % jistiny, jehož kapitalizovaná výše činí 2 800 Kč, a dále smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, jehož kapitalizovaná výše činí 4 860 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut v souvislosti s jeho podnikatelskou činností. Žalobce uvedl, že žalovaný neuhradil ničeho, úvěr byl splatný nejpozději dne 12. 1. 2024. Žalobce dále uvedl, že pokud by soud nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru neměl za prokázaný, požaduje, aby v části jistiny byl nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.Žalovaný ve svém vyjádření potvrdil, že mu žalobce poskytl 8 000 Kč. Žalobci uhradil celkovou částku 19 955 Kč. Dále podotkl, že na smlouvu je třeba nahlížet jako na spotřebitelskou, neboť to, že u smlouvy uvedl IČO, jej nezbavuje spotřebitelské ochrany. Žalobce nezkoumal podnikatelský záměr žalovaného, peníze mu byly zaslány na běžný účet (nikoli podnikatelský) a získané peníze žalovaný použil výhradně k soukromým nepodnikatelským účelům nebo k úhradě dluhu z jiné půjčky. Žalobce nepožadoval dodat daňová přiznání a žádným způsobem se nezajímal o to, zda je žalovaný schopen úvěr splácet. V dané věci tak došlo k zastření spotřebitelského úvěru. Dále sporoval, zda vůbec byla úvěrová smlouva prostředky na dálku uzavřena. Není zřejmé, že kód, kterým potvrdil znění smlouvy, aproboval totéž znění listiny, jaké teď dokládá žalobce. Žalobce před uzavřením smlouvy nijak neposoudil úvěruschopnost žalovaného, a to ani jako podnikatele ani jako spotřebitele.Soud o skutkovém stavu zjistil, že smlouva o úvěru byla datována dnem 13. 12. 2023, se zněním závazku žalobce poskytnout 8 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, , a žalovaný tuto částku vrátí do 30 dnů spolu s poplatkem 35 % z jistiny, úrokem z prodlení 0,5 % denně, poplatkem za expresní podání žádosti 199 Kč, poplatkem za SMS servis 35 Kč na účet žalobce č. , č. účtu, pod VS 44710457. Smlouva nebyla podepsána ani jedním z účastníků. V čl. 2.3. je jako účel prostředků uveden rozvoj podnikání úvěrovaného. Žalobce zaslal žalovanému 13. 12. 2023 částku 8 000 Kč na účet , č. účtu, s poznámkou pro příjemce „, Jméno žalobce, . - Vyplacení podnikatelského úvěru (uveracek.cz)“ (viz potvrzení o platbě). Z výpisu účtu 1383799001 na jméno žalovaného soud zjistil pohyb na účtu od 5. 8. 2022 do 21. 11. 2023 tak, že počáteční i konečný zůstatek činil 0 EUR; na účtu jsou pohyby za zboží, půjčky, splátky úvěrů, sázkové společnosti. Z dokumentu s názvem „posouzení úvěruschopnosti č. , hodnota, “ soud zjistil, že příjmy uvedené činily 45 000 Kč, zjištěné za poslední 3 měsíce 18 992 Kč, 18 643 Kč a 0 Kč; uvedené výdaje běžné 12 000 Kč, ubytování 8 000 Kč, splátky úvěrů 20 000 Kč; kreditní rámec požadovaný byl 16 500 Kč, nabídnutý 8 000 Kč. Z historie pohybů na účtu , č. účtu, za období 20. 1. 2022 do 1. 4. 2025 soud zjistil, že pod variabilním symbolem 44710457 bylo na č. ú. , č. účtu, zasláno celkem 19 955 Kč, konkrétně vždy 2 800 Kč ve dnech 11. 1. 2024, 10. 2. 2024, 11. 3. 2024, 12. 4. 2024, 12. 5. 2024, dále 355 Kč dne 14. 5. 2024, a znovu vždy 2 800 Kč ve dnech 11. 6. 2024 a 26. 7. 2024. Částka ve výši 6 988 Kč dne 13. 12. 2023 byla zaslána pod jiným variabilním symbolem.O skutkovém stavu soud učinil závěr, že žalobce zaslal žalovanému částku 8 000 Kč, žalovaný v různých splátkách zaslal žalobci zpět částku 19 955 Kč.Právní posouzení věci vychází především z § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, z § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru č. 259/2016 Sb. (dále jen „ZSÚ“); soud dále přezkoumal z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen směrnice o spotřebitelském úvěru) a to tak, aby vyhověl aktuální judikatuře (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Žalobce tvrdil, že žalovaný na poskytnutý úvěr nezaplatil ničeho a domáhal se vrácení poskytnuté jistiny a úroků, celkem částky 15 660 Kč. Žalovaný však v řízení prokázal, že žalobci uhradil již i více, než žalobce žádal žalobou, a to částku 19 955 Kč (soud zohlednil pouze platby s variabilním symbolem předmětné smlouvy). Již toto zjištění postačovalo k tomu, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta (výrok I.)Pro úplnost soud dodává, že podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2024 sp. zn. 21 Cdo 3140/2023 a i rozhodovací praxe Ústavního soudu (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) je třeba po věřiteli vyžadovat, aby zkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém s plněním, a to nejen u spotřebitelských úvěrů. Není tedy omezena povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, ale je třeba ji brát jako výchozí zásadu a obecný princip, kterou by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr sjednává. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 23 ICdo 56/2019, jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Řádnému splnění povinnosti prověření úvěuschopnosti žalovaného neodpovídá zjištění žalobce, že příjmy žalovaného za předchozí měsíce činily 18 992 Kč, 18 643 Kč, 0 Kč oproti výdajům jen za splátky úvěrů 20 000 Kč (k tomu plus běžné výdaje 12 000 Kč a ubytování 8 000 Kč).Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 33 Cdo 158/2021 uzavřel, že pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s dodavatelem je v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem irelevantní. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva obsahuje blíže neurčené označení "podnikatelské účely“. Nejvyšší soud již v řadě svých rozhodnutí (srovnej např. rozsudky ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Odo 383/2001, ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 341/2004, ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3376/2011, ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1129/2008) zdůraznil, že pro závěr o tom, zda vztah mezi dvěma osobami je vztahem mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, je určující podstata společenského vztahu, v němž vystupovaly. Stejně tak Nejvyšší soud v usnesení ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. 20 Cdo 1107/2023 řešil, co je rozhodující pro posouzení, zda se jedná o podnikatelský či spotřebitelský úvěr. Z toho vyplývá, že vždy musí úvěrující odstranit pochybnosti o tom, k čemu je úvěr poskytnut, což v daném případě žalobce neučinil.O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž ve sporu byl úspěšnější žalovaný. Náklady řízení nezastoupeného žalovaného dle § 151 odst. 3 o.s.ř. tvoří 2 x 300 Kč (vyjádření k žalobě, účast na jednání) dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.; celkem tedy náklady činí částku 600 Kč.Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.