13 C 328/2021-49 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 706 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným dne [datum] uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění přípojného vozidla. Jelikož měl žalovaný u žalobkyně sjednáno pojištění dalšího vozidla, byla mu ze strany žalobkyně v souladu s pojistnými podmínkami poskytnuta sleva na pojistném ve výši 100 %. Tuto slevu byla žalobkyně oprávněna žalovanému odebrat od výročního dne počátku pojištění, který následuje po zániku pojištění, kterým vzniklo právo na její uplatnění či od výročního dne počátku pojištění, který následuje po rozhodné události definované v pojistných podmínkách a dále žalovanému účtovat pojistné dle aktuálního sazebníku. K odebrání této slevy pak došlo od 18. 8. 2019 a žalovanému bylo předepsáno pojistné za pojistné období od 18. 8. 2019 do 17. 8. 2020 ve výši 356 Kč. Následně došlo s pojistnými podmínkami ke zvýšení pojistného pro další pojistné období na 384 Kč. Žalovaný však sjednané pojistné řádně a včas neuhradil, v důsledku čehož došlo k zániku pojištění ke dni 26. 11. 2020, a zůstal žalobkyni dlužen za období od 18. 8. 2020 do 27. 11. 2020 výše uvedenou částku, která kromě dlužného pojistného zahrnuje rovněž náklady spojené s vymáháním a upomínáním pojistného ve výši 600 Kč. Žalobkyně zároveň s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požadovala také zaplacení úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po dni zániku pojištění, tj. od 28. 11. 2020, do dne podání žaloby, tj. do 27. 8. 2021, který vyčíslila na 44 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z předložených listin soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla s názvem [anonymizována čtyři slova] [číslo] s počátkem pojištění k témuž dni, a to konkrétně pro přípojné vozidlo [anonymizována tři slova] [registrační značka]. Výše pojistného měla činit 370 Kč ročně, avšak žalovanému byla poskytnuta sleva odpovídající plné výši pojistného. Nárok na tuto slevu byl zakotven v článku 4 Doplňkových pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, kde bylo konkrétně uvedeno, že pojistník, který má u pojistitele sjednáno platné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, má právo na slevu ve výši 100 % z pojistného za pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem jednoho přípojného vozidla s celkovou hmotností do 750 kg, pokud je u obou vozidel shodný pojistník, vlastník i držitel vozidla. Dále zde bylo ujednáno oprávnění pojistitele slevu odebrat od výročního dne počátku pojištění, který následuje po zániku pojištění, kterým vzniklo právo na její uplatnění či od výročního dne pojištění, který následuje po rozhodné události a oprávnění účtovat v těchto případech pojistné podle aktuálního sazebníku. V předpisu pojistného ze dne 14. 6. 2019 byla žalovanému sdělena nová výše pojistného na pojistné období od 18. 8. 2019 do 17. 8. 2020 v částce 356 Kč a v předpisu pojistného ze dne 15. 6. 2020 byla žalovanému sdělena nová výše pojistného na pojistné období od 18. 8. 2020 do 17. 8. 2021 v částce 384 Kč, přičemž byl žalovaný v obou případech upozorněn na skutečnost, že v případě nesouhlasu s novou výší pojistného má možnost tento nesouhlas žalobkyni sdělit ve lhůtě 1 měsíce od obdržení předpisu písemnou formou, kdy v takovém případě pojištění zanikne uplynutím stávajícího pojistného období. Dopisem ze dne 21. 9. 2020 byl žalovaný ze strany žalobkyně upozorněn na neuhrazené pojistné ve výši 384 Kč a byl vyzván k jeho úhradě s tím, že mu v opačném případě budou účtovány náklady související s vymáháním dlužného pojistného v částce 300 Kč. Opětovně byl žalovaný k úhradě dlužného pojistného a nákladů na upomínání v celkové výši 684 Kč vyzván dalším dopisem ze dne 5. 10. 2020, v němž byl upozorněn, že pokud k úhradě nedojde, pojištění zanikne. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně dlužné pojistné neuhradil, v důsledku čehož došlo dnem 26. 11. 2020 k zániku pojistné smlouvy pro neplacení pojistného, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 10. 12. 2020. Zároveň byl žalovaný tímto dopisem vyzván k úhradě dlužného pojistného a nákladů na upomínání v celkové výši 406 Kč a opět byl upozorněn na skutečnost, že v opačném případě mu budou účtovány další náklady související s vymáháním dlužného pojistného ve výši 300 Kč. Dále byl žalovaný k úhradě dlužné částky v celkové výši 706 Kč vyzván dopisem ze dne 5. 1. 2021 a konečně předžalobní upomínkou ze dne 19. 3. 2021. Dle doložené inkasní bilance představuje dlužná žalovaná částka pojistné ve výši 106 Kč a náklady za vymáhání ve výši 600 Kč. 4. Předloženými listinami má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření pojistné smlouvy tak, jak ji upravuje § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ (1) Pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.“ Datum vzniku pojištění bylo ujednáno přímo ve smlouvě na [datum] a k tomuto datu vzniklo žalobkyni vůči žalovanému rovněž právo na pojistné, neboť § 2783 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, že„ (1) Není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy.“ Žalovanému však byla v tomto případě poskytnuta sleva na pojistném ve výši 100 %. Na základě této smlouvy vzniklo pojištění odpovědnosti k vozidlu uvedenému ve smlouvě podle § 3 odst. 1 věty první zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, která zní:„ (1) Pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem.“ Následně došlo ze strany žalobkyně v souladu s pojistnými podmínkami k odebrání slevy na pojistném a posléze k jednostrannému zvýšení pojistného, přičemž žalobkyně dostála své povinnosti uložené jí v § 13 odst. 3 větě druhé zákona o pojistné smlouvě:„ (3) …Pojistitel je povinen nově stanovenou výši pojistného sdělit pojistníkovi nejpozději ve lhůtě 2 měsíců před splatností pojistného za pojistné období, ve kterém se má výše pojistného změnit.“ 5. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy nedostál, neboť neuhradil pojistné splatné ke dni 18. 8. 2020. Z tohoto důvodu došlo k zániku pojištění ke dni 26. 11. 2020, a to v souladu s § 2804 občanského zákoníku:„ Upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty.“ Soud tedy žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na zaplacení dlužného pojistného, na které vznikl žalobkyni nárok až do 30. 11. 2020, neboť § 13 odst. 2 věty první zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla stanoví, že„ (2) …Zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo“. Žalobkyni rovněž vzniklo právo na zaplacení poplatků účtovaných v souladu s doloženým sazebníkem účinným od 3. 6. 2019. S ohledem na prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo požadovat úroky z prodlení:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení přitom žalobkyně požadovala nikoli ode dne prodlení s dlužnými splátkami pojistného, ale až ode dne následujícího po zániku pojistné smlouvy a pouze do podání žaloby. 6. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. Co se týče náhrady nákladů řízení, soud se neztotožnil s názorem žalobkyně, že by odměna advokáta měla být určena bez aplikace § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), neboť se nejedná o tzv. formulářovou žalobu, což zdůvodňuje skutečností, že žalobkyně nabízí nepřeberné množství pojistných produktů, které se řídí různými zákony a různými pojistnými podmínkami s různou časovou působností. V ustanovení § 14b je jednoznačně uvedeno, v jakých případech je třeba toto ustanovení aplikovat. Jedná se o řízení, která byla zahájena návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v nichž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení.