14 C 298/2016-65 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobou podanou u soudu domáhá se žalobce proti žalovanému zaplacení jistiny ve výši 20.000 Kč a smluvní pokuty ve výši 64.400 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby z důvodu neplatnosti smlouvy, jež byla sepsána na samostatných listech a jen jeden je opatřen podpisem žalovaného. Smluvní pokutu považuje za neplatnou, neboť se její výše příčí dobrým mravům. Dále namítal nedostatek aktivní legitimace žalobce, poněvadž svědek předávající peníze žalovanému nebyl vybaven písemnou plnou mocí od žalobce.3. Ze smlouvy vyplývá, že žalobce přenechal žalovanému dne 21. 11. 2014 částku 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku do 31. 12. 2014. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z částky, s jejímž vrácením je v prodlení. Smlouva je opatřena podpisem žalovaného a žalobce. Je sepsána na třech listech papíru, jenž jsou k sobě sešity.4. Svědek , jméno FO, vypověděl, že v zastoupení žalobce předal žalovanému částku 20.000 Kč a žalovaný smlouvu o zápůjčce podepsal. Poté smlouvu zavezl žalobci, který smlouvu podepsal.5. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen OZ) přenechá-li zapůjčitel zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Dle ustanovení § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.7. Dle ustanovení § 2051 OZ nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.8. Smlouvou o zápůjčce a výpovědí svědka , jméno FO, bylo prokázáno, že žalobce přenechal žalovanému ve smyslu ustanovení § 2390 OZ částku 20.000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit žalobci do 31. 12. 2014. Vzhledem k tomu, že žalovaný přes marnou výzvu poskytnutou zápůjčku žalobci dosud nevrátil, zavázal jej soud k zaplacení částky ve výši 20.000 Kč na jistině, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Dále soud uložil žalovanému zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z částky 20.000 Kč za období od 1. 1. 2015 do 5. 10. 2016 v kapitalizované výši 64.400 Kč na základě ustanovení § 2048 a násl. OZ, přičemž soud neshledal důvody pro snížení smluvní pokuty dle § 2051 OZ, neboť její výše byla účastníky sjednána v souladu s ustálenou judikaturou NS ČR zabývající se přiměřeností výše smluvní pokuty (srovnej 33 Odo 438/2005, 33 Odo 810/2006) a žalovaný její snížení nenavrhl. V tomto směru soud poukazuje též na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 7. 2007, sp. zn. 32 Odo 1299/2006, dle kterého nelze na nepřiměřenost smluvní pokuty usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou „denní sazbu“ smluvní pokuty. Opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka. Obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. 133 Odo 872/2006, dle kterého se smluvní strana nemůže bránit splnění své smluvní povinnosti poukazem na dobré mravy, jestliže mohla zabránit růstu celkové výše smluvní pokuty tím, že by svou povinnost, která je smluvní pokutou zajištěna, splnila v co nejkratší době.9. Ve světle svědecké výpovědi , jméno FO, , jenž uvedl, že žalovaný převzal peníze a podepsal smlouvu, považuje soud námitku neplatnosti smlouvy opírající se o tvrzení, že podpis žalovaného se nachází na třetím, samostatném listu smlouvy za nedůvodnou a účelovou.10. Stejně tak považuje soud za nedůvodnou námitku nedostatku aktivní legitimace žalobce, neboť přestože dosažení konsenzu o obsahu smlouvy a přenechání předmětu zápůjčky spadají zpravidla časově v jedno, není to nezbytné. K přenechání předmětu zápůjčky může dojít i před dojednáním obsahu smlouvy, a to v případě, kdy se předmět zápůjčky již nachází u vydlužitele, jako v projednávané věci. Pro smlouvu o zápůjčce zákon nestanoví žádnou formu, takže může být uzavřena písemně, ústně, nebo také konkludentně. Zmocněnec zapůjčitele proto rozhodně nemusel při předání peněz vydlužiteli disponovat písemnou plnou mocí. Na podporu svého závěru soud uvádí, že k odevzdání předmětu zápůjčky může dojít i nepřímo, tj. prostřednictvím třetího, který je poukázán zápůjčku vyplatit. Zapůjčitel nemusí předmět zápůjčky přenechat vydlužiteli přímo, ale může tak učinit i nepřímo, a to tak, že poukáže svého dlužníka, aby předmět zápůjčky poskytl vydlužiteli. K tomu ostatně dochází například i při bezhotovostním převodu peněžních prostředků z účtu zapůjčitele na účet vydlužitele (§ 2390 OZ). K uzavření smlouvy o zápůjčce tedy dojde nejen tehdy, kdy předmět zápůjčky obdrží vydlužitel od zapůjčitele (nebo jeho zmocněnce), ale také tehdy, kdy vydlužitel obdrží předmět zápůjčky od třetí osoby, která jedná jako poukázaný zapůjčitele.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5.120 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4.220 Kč a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 1 a 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění, žaloba, účast na jednání před soudem).