10 C 219/2020-19 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 1 950 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené pohledávky, která vznikla žalobkyni v souvislosti ošetřením a pobytem žalovaného na Protialkoholní záchytné stanici [obec] dne [datum], kterou provozuje. Žalovanému byl vystaven dne [datum] daňový doklad [číslo] na částku 1 950 Kč se splatností [datum]. Žalovaný svůj dluh uznal co do důvodu a výše písemným uznáním dne [datum]. Žalovaný do dnešního dne svůj dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 3. Oběma účastníkům byla zaslána výzva, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se k výzvě nevyjádřil a soud proto v souladu s § 115a o.s.ř. ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne [datum] žalovaný uznal písemně co do důvodu a výše svůj dluh ve výši 1 950 Kč a zároveň se jej zavázal splatit do 30 dnů od podpisu listiny. Důvodem vzniku dluhu bylo provedené vyšetření, ošetření a pobyt v Protialkoholní záchytné stanici dne [datum]. Předžalobní upomínka ze dne 17. 1. 2020 byla žalovanému zaslána dne 17. 1. 2020 (podací lístek). 5. Podle § 2053 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Žaloba je důvodná. 7. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 1 950 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení představující cenu za ošetření a pobyt v Protialkoholní záchytné stanici provozované žalobkyní. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni v celkové výši 1 950 Kč včetně data splatnosti dne [datum] písemně uznal, když jako důvod vzniku tohoto dluhu bylo uvedeno neuhrazení ceny za ošetření a pobyt v záchytné stanici ve smyslu zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Protože žalovaný dne [datum] uznal svůj dluh vůči žalobkyni v rozsahu částky 1 950 Kč, tedy uznal určitý závazek, a to v rozsahu žalobou uplatněném, uplatnila se vyvratitelná právní domněnka o existenci dluhu v době jeho uznání. Tato domněnka pak v řízení nebyla nikterak vyvrácena (když důkazní břemeno o zániku či neexistenci uznaného dluhu se přesunulo na žalovaného). Proto soud považuje žalobu v rozsahu tohoto uznaného a splatného, avšak dosud neuhrazeného závazku za oprávněnou, a tedy žalobě v rozsahu částky 1 950 Kč vyhověl. Soud současně vyhověl i co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení, když tento požadavek je v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. 8. Pokud soud nehodnotil další provedené důkazy, činil tak proto, že s ohledem na uznání dluhu, byly k meritu věci irelevantní. 9. Protože žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, soud zavázal podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř. žalovaného zaplatit jí náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 200 Kč srov. § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 600 Kč, ve spojení s § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., z paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč za jeden úkon právní služby, tj. 300 Kč srov. § 14b odst. 5 bod a) téže vyhlášky. Žalobkyně soudu předložila, že její zástupce je plátcem DPH, a proto soud žalobkyni přiznal také náhradu za 21 % DPH z částky 900 Kč, tj. 189 Kč. Náhradu nákladů, tak jak byly žalobkyni přiznány, má soud za účelně a potřebně vynaložené k uplatnění jejího práva v tomto sporu.