13 C 179/2020-66 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 25 932 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal společně s úrokem ve výši 140,06 % ročně žalobkyni splatit v 24 měsíčních splátkách po 2 748 Kč splatných vždy k 9. dni kalendářního měsíce. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů, kdy se jednalo zejména o doklady o příjmech, prohlášení žalovaného apod. Dále si ověřila úvěrovou historii žalovaného v registrech SOLUS a NRKI, prověřila si, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání a ani jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplácel (uhradil pouze částku v celkové výši 43 968 Kč), v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 12. 2. 2020. Žalobkyni pak mělo vzniknout právo na zaplacení jistiny v celkové výši 19 341 Kč sestávající jednak ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru a dále z úroků přirostlých k jistině ke dni zesplatnění, které se v souladu se smlouvou staly součástí nové jistiny úvěru, právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, přičemž se jednalo o celkem tři splátky (celkově žalobkyně požadovala na těchto smluvních pokutách 1 497 Kč), právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, přičemž se jednalo o celkem deset splátek (celkově žalobkyně požadovala na těchto nákladech 2 000 Kč) a konečně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, kdy tuto žalobkyně požadovala za období od 14. 2. 2020 do 22. 7. 2020, tj. ve výši 3 094,40 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení úroku ve výši 90,85 % ročně z částky 16 052,44 Kč, tj. z původní jistiny úvěru, za období od 14. 2.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 79 142 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného požadovala žalobkyně rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 838 Kč za období od 14. 2. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo ověřeno, že žalobkyni bylo ze strany České národní banky uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tuto částku společně s úrokem v 24 měsíčních splátkách po 2 748 Kč splatných vždy nejpozději k 9. dni každého kalendářního měsíce, kdy výše úrokové sazby činila 140,06 % ročně. K této smlouvě žalobkyně doložila také předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsaný žalovaným a prohlášení žalovaného, v němž mimo jiné stvrdil, že veškeré informace, jež poskytl žalobkyni v souvislosti se smlouvou, jsou pravdivé a úplné. O schválení této smlouvy zaslala žalobkyně žalovanému oznámení ze dne [datum]. Dle doloženého dokladu o vyplacení úvěru žalobkyně žalovanému dne [datum] vyplatila částku 30 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě. 5. Žalobkyně dále doložila dokument s názvem„ Hodnocení klienta“ podepsaný žalovaným, kam žalovaný uvedl jako svůj jediný pravidelný příjem čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 20 000 Kč. K tomuto žalobkyně doložila pracovní smlouvu žalovaného ze dne [datum], v níž bylo jako místo výkonu práce uvedeno [obec], dodatek k této pracovní smlouvě ze dne [datum], kterým došlo ke změně smlouvy tak, že pracovní poměr žalovaného byl sjednán na dobu neurčitou, dodatek k pracovní smlouvě ze dne [datum], na základě něhož byla základní délka pracovní doby žalovaného sjednána na 40 hodin týdně a jeho hrubá základní měsíční mzda byla stanovena na 23 000 Kč a historii transakcí na účtu žalovaného z níž je zřejmé, že dne 4. 5. 2018 byla žalovanému z titulu mzdy vyplacena částka 18 477 Kč a že dne 5. 6. 2018 byla žalovanému z titulu mzdy vyplacena částka 27 527 Kč. Jako své výdaje žalovaný uvedl výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč, přičemž měl bydlet u rodičů a splátky závazků ve výši 2 460 Kč měsíčně. Na straně výdajů bylo rovněž počítáno s částkou životního minima pro žalovaného ve výši 3 410 Kč měsíčně a s rezervou ve výši 1 000 Kč měsíčně. Disponibilní zdroje žalovaného tak podle hodnocení žalobkyně činily 11 130 Kč měsíčně. Konečně žalobkyně doložila výpis z registru SOLUS ze dne 28. 6. 2018, dle něhož měl mít žalovaný tři závazky po splatnosti, konkrétně šlo o telekomunikační poplatky. 6. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě je zřejmé, jakým způsobem byly jednotlivé splátky rozpočteny na jistinu a na úrok a z karty klienta je zřejmé, že žalovaný uhradil žalobkyni na svůj dluh celkovou částku 43 968 Kč. 7. Upomínkami ze dne 10. 6. 2019, 9. 1. 2020 a 10. 2. 2020 měl být žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek úvěru, přičemž byl rovněž upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru v případě, že se ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů. Dopisem ze dne 12. 2. 2020 mělo být žalovanému oznámeno zesplatnění celého úvěru a žalovaný měl být vyzván k úhradě všech závazků nejpozději do 10 dnů ode dne odeslání výzvy. 8. K úhradě dlužné částky byl žalovaný dále prokazatelně vyzván předžalobní upomínkou ze dne 3. 7. 2020, jejíž odeslání žalobkyně prokázala přiloženým podacím archem z téhož dne a v níž byla žalovanému stanovena lhůta k úhradě do 15 dnů od data odeslání této upomínky. 9. Z žalobkyní předloženého„ Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek“ soud s ohledem na níže uvedené skutečnosti neučinil žádné skutkové závěry ve věci. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 16. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které měl žalovaný v souladu se smlouvou splatit společně se sjednaným úrokem v pravidelných měs