23 C 69/2020-25 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 780 Kč s příslušenstvím. Svůj žalobní návrh odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, a proto mu vznikla povinnost platit televizní poplatky v částce 135 Kč měsíčně. Tyto poplatky však za období měsíce dubna 2017 až července 2019 nezaplatil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný přihlásil televizní přijímač od září 2002. Z přiložených výzev a specifikací dluhu plyne, že žalovaný nezaplatil televizní poplatky za období měsíců dubna 2017 až července 2019 a dluží tak žalobkyni částku 3 780 Kč. Žalovaný neuhradil žalobkyni dlužnou částku ani přes písemnou upomínku žalobkyně ze dne [datum]. 4. Podle § 3 odst. 2 věta první zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb. poplatník, který je fyzickou osobou, platí televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí výše poplatku částku 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je televizní poplatek fyzické osoby splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. 5. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalovaný se stal jako fyzická osoba držitelem televizního přijímače a přihlásil se k evidenci. Tím mu vznikla povinnost platit televizní poplatky. Žalovaný však v období měsíce dubna 2017 až července 2019, tedy po dobu 28 měsíců, této své povinnosti nedostál a zůstal žalobkyni dlužen celkem 3 780 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný se s plněním svého závazku ocitl v prodlení, vzniklo žalobkyni právo požadovat úroky z prodlení v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jejichž výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala úroky ode dne následujícího po splatnosti každého dlužného poplatku pouze do data podání žaloby, který vyčíslila částkou 606,22 Kč, byl soud tímto návrhem vázán. Jelikož žalobkyně listinnými důkazy prokázala svůj nárok, soud vyhověl žalobě v plném rozsahu. 6. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, proto jí soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 400 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za dva úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka 200 Kč. Dohromady přiznal soud žalobkyni (včetně 21% DPH z odměny a náhrad advokáta) náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.