13 C 234/2021-18 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 410 Kč s příslušenstvím s tím, že tato částka představuje náklady spojené s převozem žalovaného z [obec] do Protialkoholní záchytné stanice v [obec]. Převoz se uskutečnil dne 11. 8. 2020 a žalovaný je povinen náklady na něj vynaložené žalobkyni nahradit s ohledem na skutečnost, že v jeho organismu byla prokázána přítomnost alkoholu v době, kdy řídil motorové vozidlo. Pobytu v záchytné stanici se přitom žalovaný byl povinen podrobit z důvodu, že pod vlivem alkoholu nekontroloval své chování a bezprostředně tak ohrožoval sebe či jiné osoby. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dluhu požadovala žalobkyně také zaplacení úroku z prodlení. 2. Oběma účastníkům byla zaslána výzva, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se k této výzvě nevyjádřili, a soud proto v souladu s § 115a o. s. ř. ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z doloženého zápisu o převozu soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] v době od 21:30 do 22:30 hodin provedla převoz žalovaného z [obec] do Protialkoholní záchytné stanice [obec] a následný zpětný převoz, a to vozidlem Škoda Octavia [registrační značka]. Průměrná spotřeba činila dle doloženého technického průkazu 6,6 litrů na 100 kilometrů a celková délka převozu činila 65 km. Po provedení dechové zkoušky v záchytné stanici bylo v krvi žalovaného zjištěno množství alkoholu ve výši 2,2 promile a byl ve stavu, ve kterém ho nebylo možno ihned propustit, což dokládá záznam záchytné stanice. Podle dokumentu nadepsaného slovy„ Vyčíslení náhrad za použití služebního vozidla při eskortě osob do protialkoholní záchytné stanice“ činily náklady na převoz (vypočtené v souladu s vyhláškou č. 358/2019 Sb.) částku 410 Kč. K úhradě této částky byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 3. 11. 2020, v němž mu byla stanovena lhůta k zaplacení do 17. 11. 2020. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud za to, že žalobkyně při převozu žalovaného do protialkoholní záchytné stanice postupovala v souladu s § 89b zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, který stanoví, že:„ Osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin.“ V souvislosti s tímto postupem žalobkyni vznikly náklady na dopravu do záchytné stanice a zpět, na jejichž náhradu má vůči žalovanému nárok podle § 89e odst. 1 věty první:„ Prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.“ S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou má žalobkyně právo požadovat po žalovaném požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požadovala od prvního dne prodlení v zákonné výši. 5. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění) neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 7. Jelikož žalobkyně je podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozena od soudních poplatků, přešla v souladu s § 2 odst. 3 téhož zákona povinnost k úhradě soudního poplatku na žalovaného, přičemž soudní poplatek v této věci činí dle Položky 2 bodu 1. písm. a) Sazebníku poplatků částku 400 Kč.