13 C 286/2020-21 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 4 229 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným dne [datum] uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] žalovaný však sjednané pojistné řádně neplatil a za období od 30. 5. 2019 do 13. 9. 2019 zůstal žalobkyni dlužen shora uvedenou částku (z toho 3 629 Kč činilo dlužné pojistné, zbylých 600 Kč představovaly náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného). S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dluhu, žalobkyně požadovala též zaplacení úroku z prodlení, a to pouze za období od 14. 9. 2019, tj. ode dne následujícího po dni zániku pojistné smlouvy, do 2. 7. 2020, tj. do dne podání žaloby, který vyčíslila částkou 339 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Oběma účastníkům byla zaslána výzva, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě nevyjádřili, a soud proto v souladu s § 115a o. s. ř. ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z předložených listin soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva s názvem [anonymizováno 7 slov] [číslo] s počátkem pojištění téhož dne, v níž se žalovaný zavázal hradit roční pojistné ve výši 12 600 Kč splatné čtvrtletně po 3 150 Kč. To však žalovaný nečinil, v důsledku čehož došlo k ukončení pojistné smlouvy ke dni 12. 9. 2019, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 9. 2019. Dle pojistné bilance ze dne 23. 6. 2020 zůstal žalovaný žalobkyni dlužen celkovou částku 4 229 Kč (co do částky 3 629 Kč se jednalo o dlužné pojistné a co do částky 600 Kč se jednalo o náklady vzniklé v souvislosti s vymáháním pojistného). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván upomínkou ze dne 21. 10. 2019 a rovněž předžalobní upomínkou ze dne 24. 1. 2020. 5. Podle § 3 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve spojení s § 2772 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vzniká pojištění odpovědnosti z provozu vozidla prvním dnem po uzavření smlouvy, není-li ujednána doba vzniku pojištění. Podle § 13 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. 7. Na základě shora uvedených důkazů má soud za to, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření pojistné smlouvy, v níž se žalovaný zavázal platit sjednané pojistné, žalovaný však této své povinnosti řádně nedostál a zůstal žalobkyni dlužen částku 3 629 Kč na pojistném a 600 Kč na poplatcích za upomínání a vymáhání. Protože žalovaný dlužnou částku ve lhůtě splatnosti nezaplatil, soud vyhověl i nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, který požadovala v zákonné výši od 14. 9. 2019 do 2. 7. 2020 v celkové výši 339 Kč. 8. Co se týče náhrady nákladů řízení, soud se neztotožnil s názorem žalobkyně, že by odměna advokáta měla být určena bez aplikace § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), neboť se nejedná o tzv. formulářovou žalobu, což zdůvodňuje skutečností, že žalobkyně nabízí nepřeberné množství pojistných produktů, které se řídí různými zákony a různými pojistnými podmínkami s různou časovou působností. V ustanovení § 14b advokátního tarifu je jednoznačně uvedeno, v jakých případech je třeba toto ustanovení aplikovat. Jedná se o řízení, která byla zahájena návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v nichž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. V daném případě se jedná o typický příklad formulářové žaloby, přičemž tyto žaloby, v nichž je změněn pouze název pojistného produktu, datum uzavření a zániku smlouvy a dlužná částka, žalobkyně podává opakovaně. Skutečnost, že se jedná o různé pojistné produkty, nemůže vést k závěru, že se nejedná o tzv. formulářovou žalobu, neboť obdobnost spočívá v tom, že žalobce opakovaně podává žaloby proti různým osobám, nicméně se však stále jedná o vymáhání pohledávek z neuhrazeného pojistného. Aplikace zákonných ustanovení zde nevyžaduje žádné složité právní posouzení, a ačkoli se může právní kvalifikace v určitých případech lišit, nejedná se o žádnou zásadní odlišnost. Žaloba byla podána dne 2. 7. 2020, přičemž na žaloby podané po datu 1. 7. 2014 je třeba aplikovat zmíněné ustanovení § 14b o náhradě nákladů řízení v případech v tomto ustanovení specifikovaných. 1. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 200 Kč a dále za ně advokátu žalobkyně podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč.