13 C 289/2020-33 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] se žalovanou uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce a na základě této smlouvy poskytl žalované finanční prostředky ve shora uvedené výši. Žalovaná se pak zavázala tyto finanční prostředky splatit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 3. 9. 2014. Tato smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně. Žalovaná však své povinnosti ze smlouvy nedostála, právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradila a zůstala tak dlužna na jistině zápůjčky zažalovanou částku (poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobkyně po žalované nepožadovala). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. S ohledem na prodlení žalované s úhradou dlužné částky požadovala žalobkyně po žalované také zaplacení zákonného úroku z prodlení od [datum], tj. ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky, do zaplacení. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní upomínkou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z doloženého elektronického formuláře označeného jako„ [jméno] [anonymizována dvě slova]“ soud zjistil, že žalovaná dne [datum] požádala právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí zápůjčky ve výši 2 000 Kč, přičemž tato žádost byla ze strany právního předchůdce žalobkyně schválena téhož dne. Na základě této žádosti byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce, a to způsobem uvedeným v článku 3 [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Žalované byl nejdříve vytvořen ve webovém rozhraní právního předchůdce žalobkyně účet, k němuž bylo přiděleno osobní identifikační číslo umožňující žalované přístup k tomuto účtu. Poté žalovaná prostřednictvím tohoto účtu smlouvu podepsala kliknutím na příslušné pole. K uzavření smlouvy došlo okamžikem, kdy žalovaná obdržela finanční prostředky v požadované výši po schválení její žádosti ze strany právního předchůdce žalobkyně. K této smlouvě právní předchůdce žalobkyně žalované dále vystavil fakturu na částku 2 000 Kč se splatností k 3. 9. 2014. Předmětné finanční prostředky ve výši 2 000 Kč byly žalované vyplaceny na účet uvedený ve smlouvě dne 19. 8. 2014. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 18. 1. 2018. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 11. 3. 2020. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, tak jak ji upravuje § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na bankovní účet finanční prostředky ve výši 2 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit nejpozději do 3. 9. 2014, což však neučinila. 5. Předmětná smlouva o zápůjčce pak byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že„ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat“ a s § 561 odst. občanského zákoníku, který stanoví, že„ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ 6. Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen (s ohledem na datum uzavření smlouvy) zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, dle jehož ustanovení § 2 písm. a)„ se elektronickým podpisem rozumí údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě.“ 7. Soud dospěl v tomto případě k závěru, že ze strany žalované došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za prostý elektronický podpis tvořený kliknutím na příslušné pole v prostředí uživatelského účtu na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně, k němuž měla na základě přiděleného osobního identifikačního čísla přístup pouze žalovaná. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy prostý elektronický podpis postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 37 ICm 4495/2014 ze dne 28. 1. 2016 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně 33 Icm 547/2016 ze dne 5. 6. 2017). 1. Pro úplnost ještě třeba dodat, že v daném případě nebylo povinností právního předchůdce žalobkyně zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť ustanovení § 2 písm. e) tohoto zákona ze své působnosti vylučuje úvěry s celkovou výší nižší než 5 000 Kč. 1. Pohledávka za žalovanou z titulu předmětné smlouvy byla následně v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. 1. S ohledem na prodlení žalované vzniklo žalobkyni v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo požadovat úroky z prodlení:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení přitom žalobkyně požadovala od prvního dne prodlení v zákonné výši. 1. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. 1. Ohledně nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, a soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupkyně žalobkyně učinila ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 200 Kč a dále za ně právní zástupkyni žalobkyně podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč.