13 C 310/2020-20 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 1 000 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] se žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce a na základě této smlouvy poskytl žalovanému finanční prostředky ve shora uvedené výši. Žalovaný se pak zavázal tyto finanční prostředky splatit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 18. 3. 2015. Této smluvní povinnosti však žalovaný nedostál, právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradil a zůstal dlužen na jistině zápůjčky zažalovanou částku (poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobkyně po žalovaném nepožadovala). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky požadovala žalobkyně po žalovaném také zaplacení zákonného úroku z prodlení od 19. 3. 2015, tj. ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky, do zaplacení. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z doloženého elektronického formuláře označeného jako„ [jméno] [anonymizována dvě slova]“ soud zjistil, že žalovaný dne [datum] požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 1 000 Kč s poplatkem za poskytnutí ve výši 100 Kč. Za účelem ověření totožnosti žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně poskytl scan svého občanského průkazu. Následně byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným téhož dne uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl v hotovosti částku 1 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit společně s poplatkem ve výši 100 Kč do 18. 3. 2015, přičemž toto je zřejmé z doloženého prohlášení [číslo]. K této smlouvě právní předchůdce žalobkyně žalovanému dále vystavil fakturu na částku 1 100 Kč se splatností k 18. 3. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 18. 1. 2018. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 7. 5. 2020. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Na základě shora uvedených důkazů má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž podkladě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému téhož dne v hotovosti finanční prostředky ve výši 1 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky společně se sjednaným poplatkem vrátit nejpozději do 18. 3. 2015, což však neučinil. Pro úplnost ještě třeba dodat, že v daném případě nebylo povinností právního předchůdce žalobkyně zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 písm. e) tohoto zákona jsou z jeho působnosti vyloučeny úvěry s celkovou výší nižší než 5 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou vzniklo žalobkyni rovněž právo požadovat po žalovaném zaplacení úroku z prodlení. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. Ohledně nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, a soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupkyně žalobkyně učinila ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 200 Kč a dále za ně právní zástupkyni žalobkyně podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč.