13 C 75/2021-33 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky 11 225 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o dluh vzniklý v souvislosti s užíváním bytu [číslo] umístněného v budově [adresa]. Žalobce uvedl, že se žalovanou uzavřel dne [datum] nájemní smlouvu, přičemž nájemní vztah trval do 30. 6. 2010. Žalovaná však zůstala dlužna částku 1 310 Kč na nájemném za poslední měsíc trvání nájmu a dále poplatek z prodlení ve výši 9 915 Kč. Prohlášením ze dne 6. 2. 2013 žalovaná tyto své závazky uznala a dne 9. 1. 2018 se žalobcem uzavřela dohodu o splátkách, podle které měla dlužnou částku uhradit ve splátkách po 500 Kč měsíčně s tím, že první splátka byla splatná dne 28. 2. 2018. Žalovaná však neuhradila ničeho a žalobce se proto kromě zaplacení částky 11 225 Kč domáhal též zaplacení úroku z prodlení, který žádal přiznat v zákonné výši vždy od prvního dne následujícího po splatnosti jednotlivých splátek. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobce výpisem z katastru nemovitostí doložil, že je vlastníkem dotčeného bytu, doložil též nájemní smlouvu uzavřenou se žalovanou, dále evidenční list bytu a v neposlední řadě též uznání závazku ze dne 6. 2. 2013, v němž žalovaná uznala jednak dluh představovaný nájemným ve výši 1 310 Kč a dále uznala dluh na poplatku z prodlení ve výši 1 955 Kč a vedle toho ještě nevyčíslený další dluh na poplatku z prodlení. Žalobce soudu předložil též listinu ze dne 9. 1. 2018 nadepsanou jako dohoda o splátkách. V této dohodě žalovaná uznala svůj dluh v celkové výši 11 225 Kč s tím, že co do částky 1 310 Kč se jedná o dlužné nájemné a co do částek 1 955 Kč a 7 960 Kč se jedná o dlužné poplatky z prodlení. Žalovaná se zároveň zavázala celou částku uhradit ve splátkách po 500 Kč měsíčně, přičemž dohodnutý termín první splátky byl 28. 2. 2018. Dopisem ze dne 21. 1. 2021 žalobce žalovanou před podáním žaloby vyzval k úhradě dlužné částky. 4. Žalobce doložil, že ze strany žalované došlo k uznání dluhu ve smyslu § 2053 občanského zákoníku:„ Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu a výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.“ Soud proto s ohledem na zákonnou domněnku existence dluhu vycházel z předloženého uznání a žalovanou, která v řízení zůstala zcela pasivní, zavázal k úhradě žalované částky. 5. Co se týče požadovaného příslušenství, žalobkyně požadovala úrok z prodlení jak z dlužného nájemného, tak z dlužného poplatku z prodlení. Povaha poplatku z prodlení (který byl s účinností od 1. 1. 2016 z právního řádu zcela vypuštěn) byla taková, že se jednalo o zvláštní sankci za prodlení. Takto byl poplatek z prodlení upraven nejdříve § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2013):„ (2) Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.“ Následně od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2015 byl upraven v § 13 odst. 2 zákona č. 67/2016 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty:„ (2) Dostane-li se poskytovatel nebo příjemce služeb do prodlení s peněžitým plněním podle tohoto zákona, které přesahuje 5 dnů ode dne jeho splatnosti, je povinen zaplatit druhé smluvní straně poplatek z prodlení. Výše poplatku z prodlení činí za každý den prodlení 1 promile dlužné částky, nejméně však 10 Kč za každý, i započatý měsíc prodlení. To neplatí, pokud byl poplatek uplatněn podle jiného právního předpisu.“ Z citovaných předpisů je zjevné, že svou povahou odpovídá poplatek úroku z prodlení, přičemž úročení úroků z prodlení zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nedovoloval vůbec (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 35 Odo 101/2002 ze dne 24. 3. 2004), zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tuto možnost v § 1806 připouští, nicméně pouze bylo-li to ujednáno. S ohledem na tyto skutečnosti proto soud žalobu v části, v níž byl uplatněn nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky poplatku z prodlení, jako nedůvodnou zamítnul. Vzhledem k tomu, že z dohody o splátkách nevyplývá pořadí úhrady uznaných pohledávek, vycházel soud analogicky z § 1932 občanského zákoníku podpůrně stanovícího zákonné pořadí plnění, které počítá s tím, že účinky plnění nastávají nejprve ve vztahu k příslušenství. Jinými slovy soud vycházel z toho, že dohodnutými splátkami měl být nejdříve uhrazen dluh na poplatcích z prodlení a teprve poté měl být zbývajícími splátkami uhrazen dluh na jistině a úrok z prodlení, proto žalobci přiznal až z posledních splátek pokrývajících sumu odpovídající dlužnému nájemnému, tj. částku 1 310 Kč. 6. Při rozhodování o právu na náhradu nákladů řízení vycházel soud z toho, že žalobce zaznamenal neúspěch pouze v nepatrné části, a soud proto postupoval podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení v celém rozsahu. Náklady řízení žalobce představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a dále má žalobce v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. nárok na paušální náhradu za tři úkony (výzva k plnění, žaloba, účast u jednání), přičemž tato náhrada dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. činí 300 Kč za každý z úkonů. Celkem tedy náklady žalobce činí 1 900 Kč.