20 C 64/2021-14 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 080 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení od prvního dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do 15. 4. 2020, tedy do dne vyhotovení žaloby. Uvedla, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a dne 1. 5. 2014 splnil svou povinnost a přihlásil se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, a proto mu vznikla povinnost platit televizní poplatky v částce 135 Kč měsíčně. Tyto poplatky však za období srpen a prosinec roku 2019 a dále leden až červen 2020, tj. za 8 měsíců nezaplatil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z Potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků vzal soud za prokázané, že žalovaný přihlásil televizní přijímač od května 2014. Z přiložené upomínky ze dne 15. 9. 2020 včetně dodejky, soud vzal za prokázané, že žalovaný ani přes písemné upozornění - předžalobní výzvu a specifikaci dluhu, neuhradil dlužnou částku, tak jak je požadována v žalobě. 4. Podle § 3 odst. 2 věta první zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb. poplatník, který je fyzickou osobou, platí televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí výše poplatku částku 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je televizní poplatek fyzické osoby splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. 5. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalovaný se stal jako fyzická osoba držitelem televizního přijímače a přihlásil se k evidenci. Tím mu vznikla povinnost platit televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně, což však za období srpen a prosinec roku 2019 a dále leden až červen 2020, tedy požadavek na zaplacení částky 1 080 Kč včetně zákonných úroků z prodlení je oprávněný, a to v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Jelikož žalobkyně požadovala úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti měsíčních poplatků pouze do data vyhotovení žaloby, který vyčíslila částkou 121,55 Kč, byl soud tímto návrhem vázán a nemohlo jí být přiznáno více, než požadovala. Soud s odkazem na všechny shora uvedené skutečnosti žalobě i v rozsahu požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení vyhověl, a tedy vyhověl žalobě v plném rozsahu. 6. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, proto jí soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 400 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, za dva úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka 200 Kč. Dohromady přiznal soud žalobkyni (včetně 21% DPH z odměny a náhrad advokáta) náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.