22 C 236/2021-20 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 2 376 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovaným dne [datum] uzavřela pojistnou smlouvu na pojištění provozu motorového vozidla [číslo]. Žalovaný však sjednané pojistné řádně neplatil a zůstal žalobkyni dlužen na nedoplatku pojistného 2 376 Kč. Žalobkyně zároveň s ohledem na prodlení žalovaného požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení od 5. 9. 2020 (den následující po zániku pojistné smlouvy) do 21. 5. 2021 (den podání žaloby). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Oběma účastníkům byla zaslána výzva, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě nevyjádřili, a soud proto v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 1. Z předložených listin soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena„ Pojistná smlouva - [anonymizována dvě slova]“ [číslo] pro osobní automobil [anonymizována dvě slova], [registrační značka] s počátkem pojištění dne [datum], v níž se žalovaný zavázal hradit roční pojistné ve výši 7 428 Kč. To však žalovaný nečinil a za období od 25. 5. 2020 do 4. 9. 2020 zůstal dlužen na pojistném celkovou částku 2 376 Kč, což vyplývá z inkasní bilance pojistné smlouvy. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisy ze dne 13. 7. 2020, 16. 9. 2020 a 14. 10. 2020. Žalovaný byl poté vyzván k úhradě dlužné částky ještě předžalobní upomínkou ze dne 22. 1. 2021, podanou k poštovní přepravě téhož dne. 1. Podle § 3 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve spojení s § 2772 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vzniká pojištění odpovědnosti z provozu vozidla prvním dnem po uzavření smlouvy, není-li ujednána doba vzniku pojištění. Podle § 13 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. 1. Podle § 1970 občanského zákoníku může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. 1. Na základě shora uvedených důkazů má soud za to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena„ Pojistná smlouva - [anonymizována dvě slova]“ [číslo] pro osobní automobil [anonymizována dvě slova], [registrační značka] s počátkem pojištění dne [datum], v níž se žalovaný zavázal hradit roční pojistné ve výši 7 428 Kč. To však žalovaný nečinil a za období od 25. 5. 2020 do 4. 9. 2020 zůstal dlužen na pojistném celkovou částku 2 376 Kč. Protože žalovaný dlužnou částku ve lhůtě splatnosti nezaplatil, soud vyhověl i nároku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po ukončení pojistné smlouvy do dne podání žaloby. 1. Co se týče náhrady nákladů řízení, soud se neztotožnil s názorem žalobkyně, že by odměna advokáta měla být určena bez aplikace § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). V ustanovení § 14b advokátního tarifu je jednoznačně uvedeno, že se má aplikovat v řízeních, která byla zahájena návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v nichž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. V daném případě se jedná o typický příklad formulářové žaloby, přičemž tyto žaloby žalobce podává opakovaně. Je zřejmé, že aplikace zákonných ustanovení zde nevyžaduje žádné složité právní posouzení, a ačkoli se může právní kvalifikace v určitých případech lišit, nejedná se o žádnou zásadní odlišnost. Žaloba byla podána dne 21. 5. 2021, přičemž na žaloby podané po datu 1. 7. 2014 je třeba aplikovat zmíněné ustanovení § 14b advokátního tarifu o náhradě nákladů řízení v případech v tomto ustanovení specifikovaných. 1. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupkyně žalobkyně učinila ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 200 Kč a dále mu za ně podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč.