22 C 393/2018-243 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal nejprve určení, že Česká republika není vlastníkem pozemků parc. [číslo] (ostatní plocha, ostatní komunikace), [číslo] (ostatní plocha, ostatní komunikace), [číslo] (ostatní plocha, ostatní komunikace), [číslo] (ostatní plocha, ostatní komunikace), [číslo] (ostatní plocha, ostatní komunikace) a [číslo] (ostatní plocha, jiná plocha), všechny v k. ú. [obec], všechny zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Kyjov (dále jen„ původní pozemky“) ve prospěch žalované (pozn.: je-li dále v textu uvedeno parcelní číslo pozemku bez uvedení katastrálního území, má se na mysli [katastrální uzemí]). Poté žalobu změnil do pozitivní formulace tak, že se nově domáhal určení, že Česká republika je vlastníkem výše uvedených pozemků. Nakonec změnil žalobu do té podoby, že se domáhal určení, že Česká republika je vlastníkem pozemku p. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 2 117 m2, pozemku p. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 1 241 m2, pozemku p. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 1 528 m2, pozemku p. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 1 443 m2, pozemku p. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 2 006 m2 a pozemku p. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha o výměře 3 673 m2, všech v k. ú. [obec], dosud zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], jež jsou vyznačeny v geometrických plánech [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] všech ze dne [datum], vyhotovených společností [právnická osoba] (dále jen„ sporné pozemky“). 2. Z podané žaloby vyplynulo, že v katastru nemovitostí je v současné době zapsána jako vlastník původních pozemků žalovaná, avšak žalobce se domnívá, že neoprávněně, neboť k přechodu vlastnického práva došlo v 90. letech minulého století bez splnění podmínek zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (dále jen„ zákon č. 172/1991 Sb.“); určovací žaloba je proto jediným prostředkem, jakým lze dosáhnout souladu mezi stavem právním a faktickým. Žalobce přitom nabyl vlastnické právo na základě ústavního zákona č. 150/1948 Sb., Ústava Československé republiky (dále jen„ Ústava z roku 1948“), který nabyl účinnosti ke dni [datum]. Žalovaná obec konkrétně nesplnila podmínku faktického hospodaření s těmito nemovitostmi, neboť to byla a dosud je Česká republika (její právní předchůdci), kdo pozemky spravoval a obhospodařoval. Nadto původní pozemky netvořily ke dni [datum] ani historický majetek obce. Jako v pořadí další argument žalobce uvedl, že se od nepaměti jednalo o lesní cesty, které tvořily funkční celek s okolními lesními pozemky ve vlastnictví České republiky a bez nichž by nebylo možné tyto lesy užívat a efektivně obhospodařovat. Pouze část těchto cest (ve vztahu k nimž se nakonec žalobce po vyhotovení geometrických plánů určení vlastnického práva ve svůj prospěch nedomáhal) se nachází v intravilánu obce, avšak zbytek je obklopen lesními pozemky a pro řadu z nich platí zákaz vjezdu motorovými vozidly. Pokud by se snad žalovaná dovolávala vydržení (ať již řádného nebo mimořádného), ani pro ně nejsou splněny zákonné podmínky, neboť na její straně mj. absentuje dobrá víra; oporu pro tento názor našel žalobce např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4759/2016. 3. Žalovaná nárok zcela neuznala. V prvé řadě namítala nedostatek aktivní legitimace na straně žalobce (opírajíce se o rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2013, sp. zn. 28 Cdo 594/2011, a o tvrzení, že k předání původních pozemků žalobci do hospodaření nikdy nedošlo), na straně druhé o skutečnost, že původní pozemky, jejichž jsou sporné pozemky vymezené shora zmíněnými geometrickými plány součástí, byly sice ke dni 31. 12. 1949 uvedeny v Seznamu II pozemkové knihy, kde se evidovaly majetky určené k veřejnému užívání, ale přesto mohly být ve vlastnictví nejrůznějších právnických a fyzických osob. Podle tehdy platné úpravy vedení pozemkových knih se vlastnictví pozemků v pozemkové knize sice nezapisovalo, avšak součástí pozemkových knih byl další seznam, ve kterém byli vlastníci nemovitostí, zapsaných zde jako„ veřejný statek“, uvedeni. Žalobce nicméně netvrdí nic, co by nasvědčovalo tomu, že sporné pozemky byly k 31. 12. 1949 ve vlastnictví jiného subjektu než žalované. Samotnému žalobci (respektive jeho právnímu předchůdci – Jihomoravským státním lesům) nikdy nesvědčilo právo hospodaření, protože nebylo zapsáno v katastru nemovitostí; zde byl uveden pouze„ Místní národní výbor“, z čehož pak žalovaná dovozovala, že jedině jí právo hospodaření náleží. Žalovaná se dále na podporu svého vlastnického práva dovolávala privatizačního projektu a tzv. výčtových listů, které osvědčují, které věci předal stát žalované do hospodaření. Tvrdila, že žalobce rozhodně nebyl jediným subjektem, který se o sporné pozemky staral. Konečně namítala, že i kdyby soud neuznal, že žalovaná nabyla vlastnické právo na základě zákona č. 172/1991 Sb., stalo se tak vydržením (ať už řádným nebo mimořádným); žalovaná navrhla záznam svého vlastnického práva listinou datovanou k 17. 10. 1997 a katastrální úřad tomuto návrhu vyhověl. Od tohoto data tedy žalovaná sporné pozemky držela v dobré víře, že je jejich vlastníkem, kdy dobrá víra se opírala právě o zákon č. 172/1991 Sb., a v průběhu doby ji nikdo nezpochybňoval. 4. Mezi účastníky bylo nesporné, že vlastnické právo ke sporným pozemkům (respektive k původním pozemkům, z nichž byly odděleny výše zmíněnými geometrickými plány, vypracovanými společností GEOMETRA zeměměřická kancelář s. r. o.) svědčí žalované; tomu korespondují i příslušné výpisy z katastru nemovitostí. Dále nebylo mezi účastníky sporu ani o tom, že pozemky parc. [číslo] byly zapsány na Seznamu I. jako tzv.„ veřejný statek (öffentliches Gut)“. 5. Účastníci se však neshodli v prvé řadě na tom, zda má žalobce vůbec právní zájem na určení vlastnického práva ke sporným pozemkům. Dále mezi nimi zůstalo předmětem sporu, zda žalobci svědčí aktivní legitimace k podání žaloby, respektive zda vůbec došlo k předání sporných pozemků do jeho hospodaření tak, aby byla naplněna podmínka § 2 a § 16 odst. 2 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku (dále jen „zákon o státním podniku“); s tím rovněž úzce souvisí otázka formulovaná v opačném gardu, tj. zda tyto pozemky byly předány do hospodaření žalované obce a zda tato s nimi hospodařila (tj. plnila úkoly) ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. Na třetím místě se účastníci zcela rozešli v názoru, k jakému účelu pozemky sloužily, tj. zda k obhospodařování přilehlých lesních pozemků, s nimiž mají dle tvrzení žalobce tvořit funkční celek, anebo (též) k jinému účelu, jako například k zajištění komunikační potřeby mezi jednotlivými obcemi, nebo dokonce převážně ve prospěch obyvatelů [územní celek] jakožto historický komunální majetek. Konečně zůstalo mezi stranami sporné i to, zda žalovaná mohla sporné pozemky platně vydržet, tedy zejména zda na její straně existovala dobrá víra o tom, že jí tyto pozemky skutečně náleží. Kromě toho se účastníci neshodli na dalších dílčích otázkách (spadajících pod otázky jich výše vyjmenované), například na tom, kdo byl zapsán jako vlastník sporných pozemkům v příloze Seznamu I či zda se skutečně jedná o„ lesní cesty“ (respektive, co v sobě tento pojem zahrnuje, neužívá-li se v zápisech v katastru nemovitostí). 6. Soud ve věci provedl následující důkazy: 7. Rozhodnutími ministra zemědělství ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] se ke dni [datum rozhodnutí] byl založen státní podnik Lesy České republiky (později Lesy České republiky [obec], se kterými dle rozhodnutí o zániku státního podniku Jihomoravské státní lesy v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], byl sloučen právě státní podnik Jihomoravské státní lesy v [obec]), na který přešla mimo jiné práva, povinnosti, pohledávky a závazky z občanskoprávních vztahů a který měl právo hospodařit s lesním půdním fondem ve vlastnictví státu. Podle výpisu z Obchodního rejstříku přísluší žalobci také mezi jinými„ hospodaření v lese, na pozemcích státu, k nimž má podnik právo hospodařit“. 8. Pozemky parc. [číslo] (označené dovětkem„ Weg“, tedy„ cesta“), z nichž byly geometrickými plány odděleny pozemky sporné, byly uvedeny na Seznamu I. jako tzv.„ veřejný statek (öffentliches Gut)“, jak vyplývá z dokumentu s názvem„ Verzeichniss“ (sp. zn. PU [číslo]), ve spojení s tabulkou s názvem„ Identifikace parcel – Porovnání totožnosti parcel dřívější pozemkové evidence s parcelami katastru nemovitostí“ ze dne [datum], [číslo]. 9. Dle mapových zákresů lesních cest v komplexu lesních celků, barevných mapových podkladů lesního hospodářského plánu a mapových podkladů týkajících se umístění lesních cest na pozemcích, včetně historických ortofoto snímků dané lokality z roku 1953, jsou sporné pozemky lesní