13 C 18/2022-19 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 1 000 Kč s příslušenstvím s tím, že jde o přirážku k jízdnému, která měla být žalovanému právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] naúčtována poté, co dne 25. 1. 2019 použil hromadný dopravní prostředek provozovaný právním předchůdcem žalobkyně, bez toho, že by se mohl při přepravní kontrole prokázat platným jízdním dokladem. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky požadovala žalobkyně po žalovaném také zaplacení úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po dni, v němž se jízda uskutečnila. 1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 1. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že se žalovaný dne 25. 1. 2019 přepravoval hromadným dopravním prostředkem provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, přičemž jeho chování v průběhu přepravy bylo nevhodné a odporující smluvním přepravním podmínkám. Z tohoto důvodu (tedy nikoli z důvodu jízdy bez platného jízdního dokladu, jak chybně uváděla žalobkyně v textu žaloby) bylo žalovanému oproti podpisu vystaveno Potvrzení o nedodržení SPPO, v němž mu byla naúčtována přirážka k jízdnému. Tato přirážka pak byla žalovanému vyúčtována v souladu s doloženým tarifem pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. V souladu s rámcovou smlouvou o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 3. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. 1. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.“ V souladu s § 3 odst. 4 písm. b) zákona č. 266/1996 Sb., o drahách, je osoba pověřená dopravcem oprávněna uložit cestujícímu zaplacení přirážky, pokud přes upozornění nedodržuje přepravní řád, pokyny a příkazy pověřené osoby, znečišťuje drážní vozidlo nebo pokud svým chováním ruší klidnou přepravu cestujících nebo ostatní cestující jinak obtěžuje. V důsledku jeho nevhodného chování pak žalovanému vznikla povinnost zaplatit přirážku k jízdnému, a to na základě § 37 odst. 5 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, dle kterého je cestující povinen na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu. Tato přirážka byla ze strany právního předchůdce žalobkyně účtována ve výši stanovené tarifem a její výše byla určena v souladu s § 37 odst. 6 zákona o drahách, který stanoví, že výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1500 Kč. 1. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. 1. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky je opodstatněn rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, který je požadován v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, může požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok pak žalobkyně požadovala od prvního dne prodlení v zákonné výši. 1. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 1. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Zástupkyně žalobkyně učinila ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění). Dle názoru soudu jde v tomto případě jednoznačně o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, o čemž svědčí další návrhy žalobkyně podané ke zdejšímu soudu (např. řízení vedená pod sp. zn. 4 C 18/2022, sp. zn. 5 C 18/2022 či sp. zn. 13 C 16/2022). Při určení výše odměny advokátky je tak třeba aplikovat ustanovení § 14b advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 200 Kč a dále právní zástupkyni žalobkyně podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokátky) činí 1 489 Kč.