13 C 241/2021-107 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala určení platnosti nájemní smlouvy ze dne 1. 3. 2006 a jejího dodatku ze dne 10. 6. 2015 (ve zbylé části, v níž žaloba zůstala i přes výzvu soudu neurčitá, byla žaloba usnesením odmítnuta). Z žaloby vyplynulo, že žalobkyně měla na základě dotčené nájemní smlouvy pronajaté pozemky nacházející se v [katastrální uzemí] (zapsané na listu vlastnictví [číslo]), přičemž na těchto pozemcích se nachází vinice, o nichž žalobkyně tvrdí, že jsou v jejím vlastnictví. Žalobkyně popsala, že nájemní smlouvu uzavřela se [právnická osoba] a.s., následně však pozemky získala do vlastnictví žalovaná, která je zatížila zástavním právem k zajištění pohledávky z úvěru poskytnutého [právnická osoba] [anonymizováno]. Jelikož žalovaná zajištěný závazek řádně neplnila, byla na majetek žalované nařízena exekuce a na den 31. 5. 2018 bylo nařízeno dražební jednání, přičemž dražba (která se nakonec nekonala) dle žalobkyně zahrnovala i její majetek představovaný výše zmíněnými vinicemi. Těmito skutečnostmi žalobkyně odůvodnila naléhavý právní zájem na požadovaném určení platnosti smlouvy a jejího dodatku. Ve svém dalším vyjádření ve věci pak uvedla, že dotčené pozemky jsou„ zapsány“ do konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] a.s. a ve věci jsou vedeny i další spory (mezi kým a jaká je podstata těchto sporů žalobkyně nerozvedla). 2. Žalovaná na svou obranu uvedla, že nájemní smlouva zanikla, jelikož žalovaná od nájemní smlouvy odstoupila, a to již dne 13. 6. 2017. Poukázala též na to, že žalobkyně na toto odstoupení od smlouvy až do podání projednávané žaloby nijak nereagovala a v této souvislosti, proto namítla promlčení práva žalobkyně domáhat se ochrany prostřednictvím soudu formou určení práva. Namítla též, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem a podotkla, že žalobkyně od roku 2017 neplatí nájemné a žalované není zřejmé, co je vlastně cílem žalobkyně. 3. Žalobkyně předložila nájemní smlouvu ze dne 1. 3. 2006, jejímž předmětem je nájem pozemků v [katastrální uzemí] zapsaných na listu vlastnickém [číslo] to na dobu určitou, a sice do 31. 12. 2026. Žalobkyně ve smlouvě vystupuje jako nájemkyně, jako pronajímatelka vystupuje [právnická osoba] a.s. V článku 2 bodu 4. smluvní strany konstatují, že„ vinice vybudované na předmětných pozemcích jsou ve vlastnictví nájemce…“. Dodatek k nájemní smlouvě je ze dne 10. 6. 2015 a je uvozen prohlášením, že„ Dne 8. 6. 2015 došlo k uzavření kupní smlouvy k nemovitým věcem a k uzavření kupní smlouvy k pěstitelskému celku mezi [právnická osoba] jako a [právnická osoba]“ Dále dodatek uvádí, že žalovaná takto vstoupila do práv a povinností ve věci nájemní smlouvy ze dne 1. 3. 2006 a strany dodatku se dohodly na změně ujednání o nájemném. Kromě těchto smluv žalobkyně doložila smlouvu o úvěru ze dne 27. 1. 2016 uzavřenou mezi žalovanou a [právnická osoba] s .. 4. Žalovaná ke svým tvrzením předložila dopis ze dne 15. 5. 2017, kterým žalobkyni vyzvala k odstranění závadného stavu, jež měl spočívat v tom, že pozemky (vinice) nejsou řádně obdělávány a není o ně řádně pečováno. K dopisu předložila podací lístek ze dne 16. 5. 2017 včetně zprávy pošty potvrzující doručení zásilky dne 17. 5. 2017. Dopisem ze dne 13. 6. 2017 žalovaná od nájemní smlouvy odstoupila, a to s poukazem na předešlou výzvu s konstatováním, že nedošlo k nápravě vytýkaných nedostatků. I k tomuto dopisu žalovaná předložila podací lístek, a to ze dne 13. 6. 2017, z něhož je patrné, že zásilka byla žalované dne 4. 7. 2017 uložena na poště (s ohledem na sjednanou výhradu odnášky). 5. Soud výpisem z katastru nemovitostí ověřil, že vlastníkem nemovitostí dotčených nájemní smlouvou je žalovaná. 6. Projednávaná žaloba je žalobou na určení ve smyslu § 80 o. s. ř., který pro úspěch takovéto žaloby vyžaduje, aby na určení byl naléhavý právní zájem. Určovací žaloba má preventivní charakter a má místo tam, kde je možné její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k příslušné nápravě nelze dospět jinak, nebo když účinněji než jiné procesní prostředky, vystihuje obsah a povahu právního vztahu a právě jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy představující určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že tyto cíle bude určovací žaloba plnit, nebude ani splněna podmínka naléhavého právního zájmu, přičemž platí, že takový závěr je podmíněn též tím, z jakých právních poměrů žalobce vychází, jakého konkrétního určení se domáhá a vůči komu žaloba o určení směřuje (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1332/2002 ze dne 19. 12. 2002). 7. Žalobkyně nájemní smlouvou doložila svou aktivní legitimaci a ve spojení s výpisem z katastru nemovitostí je též patrné, že žalovanou jako aktuální vlastnici pozemků lze považovat za pasivně legitimovanou. Co se týče existence naléhavého právního zájmu, je nutné říci, že žaloba je poměrně kusá a ne zcela určitá (ostatně část žalobního návrhu byla odmítnuta). V žalobě absentují tvrzení o tom, že by žalobkyni bylo upíráno postavení nájemkyně (tedy že by jí bylo znemožněno pozemky užívat), místo toho žalobkyně jako problematické vnímá, že v důsledku nařízení výkonu exekuce prodejem nemovitých věcí není respektováno její vlastnické právo k vinicím. Z žaloby je patrné, že žalobkyně se domnívá, že vinice existují jako samostatná věc, odlišná od pozemků, na nichž se nachází a na podanou žalobu nazírá jako na ochranu před možným zpeněžením v dražbě (či v rámci insolvenčního řízení, jež zmiňuje ve svém dalším podání). Tato úvaha žalobkyně ovšem naráží na § 507 občanského zákoníku, který stanoví, že součástí pozemku je rostlinstvo na něm vzešlé (obdobné pravidlo platilo i v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, který v § 120 zakotvoval, že součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila). Součást věci sdílí to, co se po právní stránce týká věci hlavní a není způsobilým předmětem občanskoprávního vztahu, pokud není zákonem stanoveno jinak (skutečnost, že zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, považuje vinice za pěstitelské celky trvalých porostů, tedy za hmotný majetek, z něhož je možné provádět odpisy, na vlastnickém režimu trvalých porostů jako součásti pozemků nic nemění). Bez ohledu na to, že soud nesdílí úvahu žalobkyně o možnosti odděleného režimu vlastnictví vinice a pozemku, na němž se nachází, pokud by se žalobkyně přesto chtěla domáhat ochrany svého vlastnického práva (které podle ní mělo být založeno či stvrzeno v článku 2 bodu 4. nájemní smlouvy), pak z hlediska procesního by adekvátním prostředkem ochrany vlastnického práva byla nikoli žaloba na určení platnosti nájemní smlouvy, ale žaloba na určení vlastnického práva (případně žaloba na vyloučení věci z exekuce/konkurzní podstaty). Žaloba na určení platnosti nájemní smlouvy by mohla mít opodstatnění tehdy, pokud by žalobkyně tvrdila, že výkon jejích práv nájemkyně (nikoli vlastnice) je ohrožen a mohla by se tedy domáhat určení, že dotčený závazkový vztah trvá, čemuž odpovídá i žalobní formulace na určení (ne) platnosti nájemní smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4101/2016 ze dne 23. 3. 2017). V projednávané věci je však z obrany žalované zřejmé, že požadované určení nemůže mít preventivní funkci ani ve vztahu k případné ochraně nájemního práva žalobkyně. Jak již bylo popsáno, naléhavý právní zájem je nutné hodnotit (mimo jiné) i v kontextu postoje žalované, ta přitom uvedla, že nájemní smlouvu považuje za neplatnou s ohledem na uskutečněné odstoupení od smlouvy. Je tudíž zřejmé, že projednávaná žaloba na určení nemůže naplnit svou preventivní funkci, neboť nemůže eliminovat stav ohrožení práva žalobkyně, který již (v důsledku odstoupení) nastal a vzniklou situaci (pokud žalovaná výkon nájemního práva žalobkyni neumožňuje) tedy nelze řešit jinak než žalobou na plnění ze smlouvy. Případné určení existence právního vztahu založeného nájemní smlouvou neřeší podstatu sporu a nemůže dalším sporům zabránit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4808/2008 ze dne 19. 1. 2011). Na základě shora popsaných úvah je soud přesvědčen, že žalobkyně nemá na požadovaném určení platnosti nájemní smlouvy a jejího dodatku naléhavý právní zájem, a žalobu proto zamítl. 8. Žalovaná byla ve věci úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů řízení. Ty představují náklady spojené s tím, že byla v řízení zastoupena advokátem. Advokát ve věci učinil tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ve věci, účast u jednání) a za každý z těchto úkonů mu podle § 7 bodu 5. ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náleží odměna ve výši 2 500 Kč za každý z nich (na rozdíl od žalované se soud domnívá, že v případě určení platnosti nájemní smlouvy nejde o situaci, kdy by se tarifní hodnota odvíjela od § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu).