13 C 266/2021-36 — Okresní soud v Hodoníně

Žalobkyně na žalované požadovala vydání ve výroku označeného mobilního telefonu (dále také jen„ telefon“), který žalované dne 3. 5. 2021 předala v souvislosti s nástupem žalované do pracovního poměru u žalobkyně. Pracovní poměr však žalobkyně následně ke dni 3. 6. 2021 ukončila a její výzvy k vrácení telefonu zůstaly ze strany žalované oslyšeny. Žalobkyně se proto domáhala vydání telefonu žalobou a pro případ, že by žalovaná telefon již neměla k dispozici, se domáhala zaplacení částky 6 999 Kč (odvozené od ceny telefonu) jako peněžité náhrady. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Oběma účastnicím byla zaslána výzva, aby se vyjádřily, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, zároveň byly obě poučeny, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Jelikož žádná z účastnic na tuto výzvu nereagovala, rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání, tak jak to dovoluje § 115a o. s. ř. Existenci pracovního poměru žalobkyně doložila pracovní smlouvou, která byla s žalovanou uzavřena dne [datum]. Z téhož dne je i předávací protokol, v němž žalovaná svým podpisem stvrdila, že převzala nový mobilní telefon [anonymizována tři slova], IMEI 1: [číslo], IMEI 2: [číslo] se [příjmení] kartou [tel. číslo]. Nákup tohoto telefonu žalobkyně doložila fakturou [číslo] ze dne 29. 3. 2021, z níž je patrná kupní cena 6 999 Kč. Ke skončení pracovního poměru došlo ve zkušební době, a to ze strany žalobkyně, která podle předložené dodejky dopis obsahující zrušení pracovního poměru odeslala dne 1. 6. 2021 a dne 3. 6. 2021 byl žalované doručen. Žalobkyně žalovanou opakovaně upomínala o vrácení telefonu, nejdříve výzvou ze dne 11. 6. 2021 (doručenou žalované dne 15. 6. 2021), dále dopisem ze dne 26. 7. 2021 (ten si žalovaná na adrese, kterou v pracovní smlouvě udala jako doručovací, v úložní lhůtě nevyzvedla; z adresy, kterou žalovaná udala jako své bydliště, se zásilka vrátila s poznámkou, že se adresát odstěhoval bez udání adresy) a též emailem ze dne 21. 8. 2021. Žalobkyně předloženými listinami prokázala, že žalované v souvislosti s výkonem práce svěřila oproti písemnému potvrzení, tak jak to předpokládá § 255 odst. 1 zákoníku práce, mobilní telefon. Žalobkyně se žalobou primárně dovolávala ochrany svého vlastnického práva a žádala vydání věci ve smyslu § 1040 odst. 1 občanského zákoníku. Jako eventuální petit pro případ, že by žalovaná telefon již neměla, žalobkyně žádala náhradu škody ve smyslu § 255 zákoníku práce. Žalovaná byla pasivní a k žalobě se nijak nevyjádřila, zároveň nevyšly najevo žádné okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že žalovaná telefon již v dispozici nemá. Soud proto vyhověl primárnímu petitu znějícímu na vydání telefonu a o sekundárním petitu nerozhodoval, neboť o něm soud rozhoduje pouze v případě, že nároku uplatněnému v primárním petitu nelze vyhovět. Žalobkyně byla v řízení úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů řízení. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů spojených s tím, že žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátkou. Advokátka žalobkyně učinila v řízení tři úkony právní služby, za které jí podle § 7 bodu 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náleží odměna ve výši 2 x 1 500 Kč za přípravu a převzetí zastoupení a dále za sepis žaloby a odměna ve výši 750 Kč za sepis jednoduché výzvy k plnění. Podle § 13 advokátního tarifu advokátce též náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, a to za každý ze tří úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně činí 6 650 Kč.