13 C 343/2021-36 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení televizních poplatků za období od ledna 2019 do října 2020. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požadovala též zaplacení úroku z prodlení, který kapitalizovala ke dni 27. 10. 2021 částkou 6 852,12 Kč. Z žaloby je přitom patrné, že úrok požadovala v zákonné výši, a to vždy od prvního dne splatnosti poplatku za příslušné čtvrtletí. 2. Žalovaný základ nároku nerozporoval, namítal však, že žalobkyně nezohlednila částku 9 720 Kč vztahující se k prvnímu a druhému čtvrtletí roku 2019, která byla uhrazena dne 3. 7. 2019. 3. Jak již bylo řečeno, základ nároku nebyl sporný. Žalobkyně potvrzením ze dne [datum] doložila, že žalovaný, který je podnikající fyzickou osobou, je přihlášen jako poplatník televizních poplatků, přičemž počet držených televizních přístrojů je 12. Mezi účastníky byla sporná výše dlužné částky, neboť žalobkyně v reakci na obranu žalovaného uvedla, že platba byla započtena na předešlou pohledávku přiznanou rozhodnutím zdejšího soudu pod sp. zn. EPR 139450 2019 a následně vymáhána v exekučním řízení. Zároveň ještě před jednáním vzala žalobkyně žalobu co do zaplacení částky 4 860 Kč zpět, neboť tato částka byla dne 14. 12. 2021 uhrazena. 4. Z předložených listin soud zjistil, že dopisem ze dne 8. 3. 2021 žalobkyně žalovaného prostřednictvím České pošty, s.p., vyzvala k úhradě dlužných televizních poplatků, včetně úroku z prodlení. Podle dodejky žalovaný obdržel tento dopis dne 11. 3. 2021. Žalovaný soudu předložil dopis ze dne 9. 6. 2021, v němž je mu opět prostřednictvím České pošty, s.p., sděleno, že žádnou úhradu ze dne 3. 7. 2019 neevidují. Žalovaný dále předložil výpis ze svého účtu, v němž je dne 3. 7. 2019 zaznamenána úhrada částky 9 720 Kč, přičemž platba je označena slovy„ ČT poplatek“ a byla zaslána na účet číslo [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] (na stejný účet pod stejným variabilním symbolem přitom byla podle vyjádření žalobkyně uhrazena i částka, ohledně níž vzala žalobu zpět). 5. Žalobkyně tvrdila, že sporná platba byla započtena na úhradu pohledávky přiznané rozhodnutím zdejšího soudu, tímto rozhodnutím měl být podle udané spisové značky elektronický platební rozkaz č. j. EPR 139450/2019-5 ze dne 26. 6. 2019, kterým bylo žalobkyni skutečně přiznáno právo na zaplacení částky 9 720 Kč s příslušenstvím. Z návrhu na vydání tohoto elektronického platebního rozkazu je zároveň patrné, že se jednalo o dlužný televizní poplatek splatný v měsíci červenci a říjnu roku 2018. Pro vymožení tohoto dlužného poplatku byla také nařízena exekuce, tak jak to žalobkyně ve svém vyjádření tvrdila. Nicméně v návrhu na nařízení exekuce ze dne 20. 12. 2019 žalobkyně uvedla následující:„ Vzhledem k tomu, že povinný dobrovolně do dnešního dne na vykonatelnou pohledávku uvedenou v čl. I. tohoto návrhu oprávněné uhradil částečně, a to takto: dne 12. 8. 2019 částku ve výši 9720 Kč, je oprávněná nucena podat tento exekuční návrh.“ Žalobkyně na své pohledávky z výše označeného elektronického platebního rozkazu tedy započetla úhradu provedenou dne 12. 8. 2019, nikoli žalovaným namítanou úhradu ze dne 3. 7. 2019. Úhrada ze dne 3. 7. 2019 není v návrhu na nařízení exekuce zmiňována a pro zbylou část nároků (převyšující úhradu 9 720 Kč) bylo požadováno nařízení exekuce. 6. Nároky žalobkyně vyplývají ze zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ Zákon“). Výše poplatku je upravena v § 6 Zákona a činí 135 Kč měsíčně. Jelikož žalovaný je podnikající fyzickou osobou, platí podle § 5 odst. 3 Zákona tento poplatek z každého televizního přijímače a poplatek se dle § 7 odst. 3 Zákona platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. 7. Žalobkyní požadovaná částka odpovídá počtu žalovaným přihlášených televizních přijímačů (12 kusů) a též způsob, jakým byl vyčíslen úrok z prodlení, odpovídá pravidlům splatnosti poplatku obsaženým v Zákoně. 8. Jak již bylo řečeno, mezi účastníky byla sporná platba ze dne 3. 7. 2019, ohledně níž žalobkyně tvrdila, že takto byl uhrazen předchozí dluh žalovaného, přičemž pohledávka odpovídající tomuto dluhu byla žalobkyni přiznána elektronickým platebním rozkazem č. j. EPR 139450/2019-5 ze dne 26. 6. 2019. Skutečnost, že takovýto dluh existoval, vyplývá z dotčeného elektronického platebního rozkazu, nicméně soud zároveň z exekučního návrhu zjistil, že sama žalobkyně jako plnění na tento dluh označila nikoli platbu ze dne 3. 7. 2019, ale platbu ze dne 12. 8. 2019 a pro zbylou neuhrazenou část pohledávky navrhla nařízení exekuce. Za tohoto stavu věcí tedy nelze přijmout tvrzení žalobkyně, že platbou ze dne 3. 7. 2019 byl uhrazen jiný (předchozí) dluh žalovaného. Soud proto při stanovení výše dlužné částky zohlednil i platbu ze dne 3. 7. 2019 a žalobkyni přiznal právo na zaplacení částky 24 300 Kč, ohledně částky 9 720 Kč žalobu zamítl, a jelikož v průběhu řízení byla žaloba vzata o 4 860 Kč zpět (s ohledem na platbu ze dne 13. 12. 2021), bylo v této zbylé části řízení dle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastaveno. Co se týče požadovaného úroku z prodlení, jak již bylo řečeno, soud vycházel z toho, že na žalovanou jistinu byla určena i platba z 3. 7. 2019 a takto tedy byly uhrazeny zažalované poplatky splatné 15. 1. 2019 a 15. 4. 2019. Jelikož úhrada byla provedena převodem z účtu, vycházel soud z toho, že na účet žalobkyně byla platba připsána následující pracovní den, což byl den 4. 7. 2019. Prodlení žalovaného s úhradou těchto dvou plateb tudíž trvalo pouze do 4. 7. 2019 nikoli až do 27. 10. 2021 (což je datum, k němuž žalobkyně úroky z prodlení kapitalizovala). Žalobkyně má tedy nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky 4 860 Kč za dobu od 16. 1. 2019 do 4. 7. 2019 a z částky 4 860 Kč za dobu od 16. 4. 2019 do 4. 7. 2019, což odpovídá částkám 220,69 Kč (namísto požadovaných 1 280,04 Kč) a 103,85 Kč (namísto požadovaných 1 163,20 Kč). Soud proto žalobkyni na úrocích z prodlení přiznal pouze částku 4 733,42 Kč a ohledně zbylých 2 118,70 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl. 9. Právo na náhradu nákladů řízení má podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobkyně, neboť ve věci byla převážně úspěšná, přičemž za její úspěch ve věci je nutné v souladu s § 146 odst. 2 větou druhou o. s. ř. považovat i to, že řízení bylo ohledně částky 4 860 Kč zastaveno, neboť k zastavení došlo pro chování žalovaného, který tuto částku po podání žaloby uhradil. Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 29 160 Kč a ohledně 9 720 Kč byl úspěšný žalovaný. Vyjádřeno v procentech, úspěch žalobkyně činí 75 % a úspěch žalovaného 25 %, žalobkyni přitom náleží náhrada nákladů ve výši rozdílu jejího úspěchu a úspěchu žalovaného, což odpovídá 50 % Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 556 Kč a z nákladů spojených s tím, že žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem. Advokát v řízení učinil čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ze dne 29. 12. 2021, částečné zpětvzetí žaloby), přičemž za první dva úkony mu podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náleží odměna ve výši 2 x 500 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2 x 100 Kč, za zbylé dva úkony mu dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 2 x 2 660 Kč a paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 advokátního tarifu ve výši 2 x 300 Kč Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad advokáta) činí 10 171,20 Kč, z toho 50 % odpovídá částka 5 085,60 Kč.