20 C 107/2022-71 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 16 439 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 921,02 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 794 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 242,15 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % a úrok 20,50 % ročně z částky 9 242,15 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [příjmení] [jméno] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 317 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,50 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 055 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 989 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 307 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplatil, čímž porušil své závazky ze smlouvy, když na předmětnou pohledávku uhradil pouze 1 922 Kč. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], když toto postoupení bylo žalovanému písemně oznámen. Od postoupení pohledávky nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalovaného splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, když tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě klienta a dále bylo ověřeno, že žalovaný není v insolvenci. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. 3. Soud provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně. Z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný podepsali tuto smlouvu, přičemž zde bylo uvedeno, že žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit předchůdci žalobkyně částku ve výši 1 317 Kč (kapitalizované úroky), administrativní poplatek ve výši 2 055 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 989 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 307 Kč. 4. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije v nájmu, má vůz, je bez dětí, potřebuje si půjčit finance na rekonstrukci. Pracuje jako [anonymizováno], když jeho zaměstnání mělo být ověřeno, má bankovní účet, nemá jinou zápůjčku. Současně měl předložit občanský průkaz, pracovní smlouvu a výměr podpory. Dále uvedl, že má jediný příjem, a to ze mzdy ve výši 12 900 Kč a celkové výdaje celkem 9 200 Kč (5 000 Kč nájem, 200 Kč telefon, 4 000 Kč výdaje na domácnost). K výdajům nebylo nic doloženo. 5. Z přehledu zaplacených částek soud zjistil, že žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně částku 1 922 Kč. 6. Výzvou k plnění ze dne 14. 7. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, a to do 29. 7. 2020, když výzva mu byla odeslána dne 15. 7. 2020. 7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně seznamu postoupených pohledávek strana [číslo], pohledávka [číslo] z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2017, soud zjistil, že pohledávka za poskytnutí peněžité částky byla postoupena na současnou žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému sdělena dopisem ze dne 16. 11. 2017, tedy došlo k poustoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“ 8. Podle § 9 odst. 1) zákona o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, získaných i od spotřebitele, a je docela nezbytné nahlédnutí do databází, umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 9. V dané věci se jedná o nárok žalobkyně, vyplývající z jí tvrzeného spotřebitelského úvěru, kdy předchůdce žalobkyně měl, na základě smlouvy o zápůjčce, žalovanému poskytnout částku 10 000 Kč a v této smlouvě se dále měli dohodnout na úrocích, administrativním poplatku a poplatku za bezhotovostní inkaso. 10. Podřazením zjištěného skutkového stavu, pod shora citované zákonné ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části nedůvodná. 11. Předtím než poskytovatel poskytne spotřebiteli spotřebitelský úvěr, je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. <i>12. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, získaných i od spotřebitele a je docela nezbytné nahlédnutí do databází, umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je to po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých, do veřejné sociální sítě narušených rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr, snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr, či jiné služby již dříve. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1) zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečným nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka a nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle z. č. 110/2006 o existenčním a životním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (judikatura NS 33 Cdo 2178/2018).</i> 13. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, když žalovaný vrátil částku 1 922 Kč. Dále bylo prokázáno, že poskytnutí této finanční částky došlo na základě spotřebitelské smlouvy, smlouvy o zápůjčce. Právní předchůdce žalobkyně však řádně nezkoumal ve smyslu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr, když se spokojil pouze s vágním vyplněním zákaznické karty, bez toho, že by informace zde uvedené ověřil, když je zde zřejmý rozpor v tom, z čeho měl žalovaný příjem, když měl předložit, jak pracovní smlouvu, tak výměr podpory, avšak současně bylo uvedeno, že jeho jediným příjmem je mzda. Současně se předchůdce žalobkyně nezabýval výdajovou stránkou, když neověřil ani částku, kterou je žalovaný povinen hradit za bydlení a ani se nezabýval výdaji na cestovném, když žalovaný v jiné obci bydlí a v jiné pracuje. 14. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, svou neúčast z důvodu hospodárnosti omluvila, avšak tímto nedostavením se k jednání se vzdala možnosti být dle § 118a o.s.ř. poučena a potřebě dotvrzení a doložení těchto tvrzení, týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně porušil povinnost stanovenou § 9 zákona o spotřebitelském úvěru a smlouva je tedy absolutně neplatná. 15. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva je absolutně neplatná je povinností žalovaného vydat žalobkyni tzv. bezdůvodné obohacení (srov. § 2991 a násl. o.z.), rovnající se částce, která mu byla poskytnuta po odečtení uhrazené částky ve výši 1 922 Kč, tedy částku 8 078 Kč, a proto soudu v této části žalobě vyhověl. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 14 000 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 22. 12. 2017, když bylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván dopisem ze dne 16. 11. 2017 (oznámení o pos