20 C 113/2022-25 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení celkové částky 1 026 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná dne 9. 1. 2018 použila hromadný dopravní prostředek provozovaný právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], bez toho, že by se mohla při přepravní kontrole prokázat platným jízdním dokladem. Zažalovaná částka představuje přirážku k jízdnému 1 000 Kč a jízdné ve výši 26 Kč. S ohledem na prodlení žalované s úhradou dlužné částky požadovala žalobkyně po žalované také zaplacení úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po dni provedené přepravní kontroly. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že žalovaná se dne 9. 1. 2018 přepravovala hromadným dopravním prostředkem provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], aniž se mohla přepravnímu kontrolorovi prokázat platným jízdním dokladem. Z tohoto důvodu bylo žalované na základě předloženého průkazu totožnosti vystaveno Potvrzení o nedodržení [anonymizováno], v němž jí byla k nezaplacenému jízdnému 26 Kč přiúčtována přirážka k jízdnému 1 000 Kč. Samotné jízdné i přirážka k němu pak byla žalované vyúčtována v souladu s doloženým tarifem pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. Na základě rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek ze dne [datum] a smlouvy o postoupení pohledávek čís. [číslo] ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 27. 4. 2019 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“):„ Smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.“ Citované zákonné ustanovení je rozvedeno v § 3 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, který stanoví, že„ uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a vyhlášených smluvních přepravních podmínek závazkový přepravní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce, přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové, a závazek cestujícího, dodržovat přepravní řád a zaplatit cenu za přepravu dle tarifu.“ Jelikož žalovaná přepravní řád právní předchůdkyně žalobkyně porušila tím, že se přepravovala dopravním prostředkem provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně bez platné jízdenky, vznikla jí povinnost zaplatit žalobkyni kromě samotného jízdného rovněž přirážku k tomuto jízdnému, a to na základě § 37 odst. 5 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, dle kterého„ je cestující povinen na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu.“ Tato přirážka byla ze strany žalobkyně účtována ve výši stanovené tarifem a výše přirážky byla určena v souladu s § 37 odst. 6 zákona o drahách, který stanoví, že„ výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč“ Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z.:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. 5. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou dlužné částky je opodstatněn rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, který je požadován v souladu s § 1970 o. z.:„ Věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, může požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok pak žalobkyně požadovala od prvního dne prodlení v zákonné výši. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 200 Kč a dále za ně právnímu zástupci žalobkyně podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč.