20 C 117/2022-22 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala na základě kupních smluv sjednaných na základě objednávky žalovaného ze dne [datum] zaplacení částky 5 748,16 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 5 748,16 Kč od 25. 6. 2020 do zaplacení. Částka představuje neuhrazené platby za zakoupený modem a set-top-box. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil následující skutkový stav. Z předávacího protokolu ze dne 9. 6. 2018, [anonymizováno] internetového připojení – informačního dokumentu, digitální televize [anonymizována dvě slova] – informačního dokumentu bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací (včetně internetového připojení a příjmu digitální televize), za což se žalovaný zavázal hradit ceny dle ceníku. Žalovanému byl poskytnut na základě objednávky ze dne [datum] [anonymizováno] [příjmení] box modem v ceně 3 999 Kč, toto zařízení se žalovaný zavázal splatit 24 splátkami ve výši 166,63 Kč měsíčně. Žalovanému byl na základě objednávky ze dne [datum] poskytnut i [anonymizováno] set-top-box v ceně 1 999 Kč, zařízení se žalovaný zavázal splatit 24 splátkami ve výši 83,29 Kč měsíčně. Ceny služeb žalobkyně vyplývaly z předložených ceníků, které byly nedílnou součástí smluvních vztahů, zde bylo stanoveno, že pokud dojde k ukončení smluvního vztahu (zrušení služeb) u služby [anonymizováno] Internetové připojení dříve, než účastník uhradí všechny platby ceny za koncová zařízení, stávají se všechny zbývající platby splatnými a účastník je povinen je bezodkladně zaplatit [anonymizováno]. Nedílnou součástí smluvních vztahů byly i Všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, provozní podmínky pro poskytování služby digitální televize. 4. Žalovaný neuhradil za splátkový prodej zařízení následující vyúčtování – faktury [číslo] za období od 1. 7. 2018 do 31. 5. 2020 ve výši celkem 5 748,16 Kč s datem splatnosti poslední faktury 23. 6. 2020. Na základě dopisu ze dne 30. 1. 2019 došlo proto ke zrušení poskytování služeb žalovanému a k zesplatnění dlužné částky za zakoupená zařízení. Současně byl žalovaný upozorněn, že v případě neuhrazení dlužné částky bude podána žaloba k soudu. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván i přípisem ze dne 15. 4. 2019. 5. Soud vzal z předložených důkazů za prokázané, že žalobkyně na základě sjednaných smluv poskytovala žalovanému služby elektronických komunikací ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Současně byly mezi stranami sjednány kupní smlouvy na 2 koncová zařízení ve smyslu § 2079 a následující zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), který stanovuje, že„ kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.“ Žalobkyně poskytla žalovanému ke koupi 2 zařízení a ten se zavázal uhradit kupní ceny zařízení ve splátkách. Protože byl žalovaný v prodlení s úhradou kupních cen, ukončila žalobkyně smluvní vztahy se žalovaným a zesplatnila kupní ceny ve smyslu § 1931 o. z., který stanovuje, že„ bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.“ V souladu se smluvními podmínkami byl tak žalovaný povinen zaplatit neuhrazené kupní ceny zařízení. Vzhledem k tomu, že se žalovaný s plněním svého závazku ocitl v prodlení, vzniklo žalobkyni právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši v souladu s § 1970 o. z., který stanovuje, že„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Žalobkyni tak vzniklo právo i na úrok z prodlení v zákonné výši ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů za dva úkony právní služby – žaloba, výzva, a to v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 200 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 600 Kč. Ve věci se jednalo o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč