20 C 17/2022-13 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení celkové částky 1 170 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná dne 17. 12. 2016 použila hromadný dopravní prostředek provozovaný právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], bez toho, že by se mohla při přepravní kontrole prokázat platným jízdním dokladem. Zažalovaná částka představuje přirážku k jízdnému 1 000 Kč a jízdné ve výši 170 Kč. S ohledem na prodlení žalované s úhradou dlužné částky požadovala žalobkyně po žalované také zaplacení úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po dni provedené přepravní kontroly. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že žalovaná se dne 17. 12. 2016 přepravovala hromadným dopravním prostředkem provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], aniž se mohla přepravnímu kontrolorovi prokázat platným jízdním dokladem. Z tohoto důvodu bylo žalované na základě předloženého průkazu totožnosti vystaveno Potvrzení o nedodržení [anonymizováno], v němž jí byla k nezaplacenému jízdnému 170 Kč přiúčtována přirážka k jízdnému 1 000 Kč. Samotné jízdné i přirážka k němu pak byla žalované vyúčtována v souladu s doloženým tarifem pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. Na základě rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek ze dne [datum], smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], byla pohledávka za žalovanou postoupena na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 30. 8. 2017 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“:„ Smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.“ Citované zákonné ustanovení je rozvedeno v § 3 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, které stanoví, že„ uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a vyhlášených smluvních přepravních podmínek závazkový přepravní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce, přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové, a závazek cestujícího, dodržovat přepravní řád a zaplatit cenu za přepravu dle tarifu.“ Jelikož žalovaná přepravní řád právní předchůdkyně žalobkyně porušila tím, že se přepravovala dopravním prostředkem provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně bez platné jízdenky, vznikla jí povinnost zaplatit žalobkyni kromě samotného jízdného rovněž přirážku k tomuto jízdnému, a to na základě § 37 odst. 5 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, dle kterého„ je cestující povinen na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu.“ Tato přirážka byla ze strany žalobkyně účtována ve výši stanovené tarifem a výše přirážky byla určena v souladu s § 37 odst. 6 zákona o drahách, který stanoví, že„ výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč“ Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o.z. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. 5. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou dlužné částky je opodstatněn rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, který je požadován v souladu s § 1970 o. z. Tento úrok pak žalobkyně požadovala od prvního dne prodlení v zákonné výši. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 200 Kč a dále za ně právnímu zástupci žalobkyně podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč.