20 C 208/2021-28 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 400 Kč. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] se žalovaným prostřednictvím jeho registrace na jejích webových stránkách uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 5 400 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit do 1. 9. 2017. Protože žalovaný částku včas nesplatil, domáhá se žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, částky jistiny 5 400 Kč a zákonného úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 5 400 Kč od 2. 9. 2017 do zaplacení. K prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že byla provedena lustrace žalovaného v registrech ISIR, CEE, CRKI a BRKI, EUCB. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb, občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku podepsána smlouva„ o spotřebitelském úvěru“, na základě které byla dne [datum] žalovanému poskytnuta společností [právnická osoba] zápůjčka ve výši 5 400 Kč (doklad o platbě). Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do 1. 9. 2017. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce. Současně byl žalovanému poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný zápůjčku nesplatil řádně a včas a dostal se do prodlení s plněním svého závazku. Dle vyjádření žalobkyně neuhradil žalovaný na pohledávku dosud ničeho. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Předžalobní výzva ze dne 2. 2. 2021 byla žalovanému zaslána a současně mu bylo oznámeno postoupení pohledávky. 4. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla podepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o zápůjčce dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanovuje, že„ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ Žalovaný na základě smlouvy čerpal dne [datum] částku ve výši 5 400 Kč, tuto se zavázal uhradit do 1. 9. 2017. Předchůdkyně žalobkyně nebyla povinna hodnotit úvěruschopnost žalovaného (který jednal jako spotřebitel) splatit úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když úvěr byl ve smyslu § 5 odst. 3 téhož zákona poskytnut bez úroku a jakékoliv úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru. Žalovaný neuhradil jistinu 5 400 Kč řádně a včas do data splatnosti 1. 9. 2017. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, když v souladu s § 1879 o. z.,„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ Žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu dosud dlužné jistiny 5 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., který stanoví, že„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Žalobkyně má právo na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky 5 400 Kč od 2. 9. 2017 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky. 5. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci zcela úspěch a soud tak přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 400 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 189 Kč. Soud dále konstatuje, že návrh žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu naplňuje kritéria formulářové žaloby vymezené nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 a tedy rovněž kritéria stanovená v § 14b odst. 1 písm. a) a. t., neboť tento návrh je využitelný pro uplatnění nároků žalobkyně v typově obdobných případech, kdy postačuje jen zaměnit v něm uvedené číselné údaje. Celkem náklady řízení činí 1 489 Kč. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby, neboť toto podání mělo být již součástí žaloby.