20 C 225/2021-21 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 5 000 Kč s tím, že se jedná o smluvní pokutu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni uhradit v důsledku porušení povinnosti vrátit žalobkyni set-top box pronajatý mu za účelem poskytování služby televizního vysílání prostřednictvím internetu na základě smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou smluvní pokuty požadovala žalobkyně po žalovaném také zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky od 9. 2. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalobkyní (dříve [právnická osoba]) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací, a to konkrétně službu„ kombinované televize [anonymizováno] TV“, a žalovaný se zavázal za tuto službu hradit žalobkyni sjednanou odměnu a další poplatky a náklady ve výši podle platného ceníku. Za účelem umožnění přijímání příslušných služeb žalobkyně žalovanému pronajala koncové zařízení, a to konkrétně STB [anonymizována dvě slova]. Pro případ nevrácení koncového zařízení ze strany žalovaného byla přímo v textu smlouvy mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvořily jednak Všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, v článku 10.4.3 podmínek bylo zakotveno oprávnění žalobkyně odstoupit od smlouvy z důvodů, pro které má právo omezit nebo přerušit poskytování služby, kdy k těmto důvodům podle článku 8.2.1 podmínek patřilo neuhrazení splatné odměny za poskytování služeb. Nedílnou součástí smlouvy byly i zvláštní podmínky pro službu Kombinované televize [anonymizováno] TV, dle bodu 4.4 v případě ukončení smlouvy byl účastník povinen technické zařízení vrátit ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení Smlouvy. Výzvou ze dne 5. 8. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, který mu vznikl ze smlouvy s tím, že pokud nebude uhrazen do 31. 8. 2020, smlouva bude ukončena. 4. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou ze dne 25. 1. 2021 k úhradě smluvní pokuty 5 000 Kč, neboť nevrátil poskytnuté zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy žalobkyní dne 31. 8. 2020. V upomínce mu byla poskytnuta lhůta k úhradě v délce 7 dní od doručení této výzvy, a jejíž odeslání 26. 1. 2021 žalobkyně prokázala podacím lístkem. 5. Na základě předložených listin má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, přičemž bylo žalovanému za účelem přijímání těchto služeb pronajato technické zařízení, a má rovněž za prokázané, že v rámci této smlouvy byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta za porušení povinnosti vrátit pronajaté koncové zařízení tak, jak to umožňuje § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“):„ Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.“ Soud tuto smluvní pokutu posoudil jako platně sjednanou, neboť byla srozumitelným způsobem sjednána přímo v textu smlouvy a její výše se nejeví jako zjevně nepřiměřená zajišťované povinnosti, tudíž se nejedná o ujednání, jež by zakládalo v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele tak, jak to předpokládá § 1813 o. z. Jelikož žalobkyně v souladu s ustanovením Všeobecných podmínek přistoupila k ukončení smlouvy, vzniklo jí v souladu se Zvláštními podmínkami pro službu Kombinované televize [anonymizováno] TV právo požadovat po žalovaném vrácení pronajatého koncového zařízení. Žalovaný však této povinnosti nedostál, když technické zařízení nevrátil, tudíž žalobkyni vzniklo oprávnění požadovat po žalovaném uhrazení předmětné smluvní pokuty. Soud proto žalovaného k její úhradě zavázal. 6. S ohledem na prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. právo požadovat úroky z prodlení. Splatnost smluvní pokuty přitom není zákonem výslovně stanovena a v daném případě nebyla mezi účastníky ani výslovně dohodnuta. Je tak dle názoru soudu třeba vycházet z pravidla obsaženého v § 1958 odst. 2 o. z.:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Počátek prodlení žalovaného je tak nutno vázat na předžalobní upomínku, jež byla žalovanému odeslána dne 26. 1. 2021. Právní jednání vůči nepřítomné osobě řeší § 570 odst. 1 o. z.:„ Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Dle zákonné domněnky obsažené v § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V souladu s touto domněnkou byla žalovanému předžalobní upomínka doručena dne 29. 1. 2021. Jelikož byla žalovanému v této upomínce pro úhradu určena lhůta sedmi dnů, jejímž uplynutím se stal závazek splatným, byl žalovaný povinen provést úhradu do 8. 2. 2021 a ode dne následujícího, tj. ode dne 9. 2. 2021, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal i právo na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení. 7. Ohledně nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, a soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobkyně učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). Dle názoru soudu jde v tomto případě jednoznačně o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, o čemž svědčí množství dalších obdobných návrhů podaných žalobkyní ke zdejšímu soudu (např. pod sp. zn. 13 C 77/2021, sp. zn. 13 C 87/2021 či sp. zn. 23 C 17/2021) a je tak třeba náklady řízení určit dle § 14b advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 200 Kč a dále za ně právnímu zástupci žalobkyně podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč.