20 C 245/2021-14 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 858 Kč s příslušenstvím z titulu pojistné smlouvy [číslo] s názvem„ [příjmení] [jméno]“, uzavřené mezi účastníky dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena pojistná smlouva [číslo] s názvem„ [příjmení] [anonymizováno]“ o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla s počátkem pojištění od 5. 6. 2020. Na základě této smlouvy se žalovaný zavázal platit roční pojistné ve výši 11 127 Kč, a to v čtvrtletních splátkách po 2 781 Kč. Pojistné zaniklo ke dni 9. 10. 2020 z důvodu neplacení pojistného. Za období od 5. 6. 2020 do 9. 10. 2020 vznikl žalovanému dluh na pojistném ve výši 3 858 Kč. Předžalobní upomínka ze dne 21. 7. 2021 byla zaslána žalovanému. 4. Podle § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve spojení s § 2772 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vzniká pojištění odpovědnosti z provozu vozidla prvním dnem po uzavření smlouvy, není-li ujednána doba vzniku pojištění. Podle § 2783 o. z., není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Dle § 2782 odst. 1 o. z., pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 5. Na základě shora uvedených důkazů má soud za to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., ve které se žalovaný zavázal platit roční pojistné 11 127 Kč. Žalovaný této své povinnosti nedostál a je tak povinen zaplatit žalobkyni částku 3 858 Kč, představující dlužné pojistné za období od 5. 6. 2020 do 9. 10. 2020. Nezaplacením pojistného ve lhůtě splatnosti se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně má v souladu s ustanovením § 1970 o. z. také nárok na úrok z prodlení z dlužného pojistného, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lze uzavřít, že žalobkyně listinnými důkazy prokázala svůj nárok, její žaloba je důvodná, proto jí soud v plném rozsahu vyhověl. 6. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí náleží náhrada nákladů řízení, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhlášky“), v platném znění, za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu - žaloba, předžalobní výzva k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč. Dohromady přiznal soud žalobkyni (včetně 21 % DPH z odměny a náhrad advokáta) náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Jelikož se v dané věci se jedná o tzv. formulářovou žalobu podávanou žalobkyní opakovaně v obdobných věcech, soud ve věci aplikoval § 14b vyhlášky. 7. Soud dále nepřiznal požadovanou náhradu hotových výdajů advokáta za výpis z centrální evidence exekucí ve výši 300 Kč, když výše vynaložených výdajů za výpis nebyla soudu doložena. V této věci pak nelze aplikovat § 13 odst. 4 ani § 14b odst. 5 vyhlášky, když § 13 odst. 4 stanovuje, že„ nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby.“ Částka 300 Kč představující paušální výdaje se vždy váže k určitému právnímu úkonu, žalobkyně však tuto paušální částku požaduje samostatně bez spojení s právním úkonem, nadto vyhláška jednoznačně stanoví paušál za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, kdy z textu právní úpravy se nepodává, že by se jednalo o demonstrativní výčet, tedy v případě výpisu z evidence exekucí je potřeba náklad doložit konkrétní částkou, nikoliv určit paušálem. Soud proto o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.