20 C 257/2021-97 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení 4 750 Kč s tím, že se jedná o smluvní pokutu účtovanou žalované za dobu, po kterou byla v prodlení (v období od 12. 12. 2018 do 28. 2. 2019) s vrácením celkem 22 knihovních jednotek vypůjčených od žalobkyně dne 14. 11. 2018. Konkrétně jde o smluvní pokutu ve výši 5 Kč za knihovní jednotku za den dle Knihovního řádu [anonymizována dvě slova] knihovny, kterým se žalovaná zavázala řídit jako uživatel knihovního fondu. S ohledem na prodlení žalované s úhradou smluvní pokuty 4 750 Kč se žalobkyně domáhala rovněž zaplacení úroku z prodlení 8,25 % ročně z uplatněné smluvní pokuty za dobu od 21. 2. 2021 do zaplacení. 2. Žalobkyně sdělila, že dne 11. 4. 2022 zaplatila žalovaná na svůj dluh částku 2 930 Kč, k tomu byl doložen i výpis z účtu. Žalobkyně proto navrhla, aby soud řízení částečně zastavil co do zaplacení 2 930 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 2 930 Kč od 21. 2. 2021 do zaplacení. Soud návrhu žalobkyně vyhověl a rozhodl o částečném zastavení řízení v souladu s § 96 odst. 1,2 o.s.ř. Žalobkyně se dále domáhá zbývající dlužné částky 1 820 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 1 820 Kč od 21. 2. 2021 do zaplacení. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Žalobkyně se na žalované domáhala po částečném zpětvzetí žaloby zaplacení dosud dlužné částky 1 820 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 1 820 Kč od 21. 2. 2021 do zaplacení představující neuhrazený dluh vzniklý ze smluv o výpůjčce uzavřených mezi účastníky tak, jak je upravuje § 2193 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanovuje, že„ smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.“ Nedílnou součástí smluv byl Knihovní řád [anonymizována dvě slova] knihovny, kterým se žalovaná zavázala řídit jako uživatel knihovního fondu. Na základě smluv o výpůjčce žalobkyně přenechala žalované nezuživatelné věci – knihovní jednotky a umožnila jí jejich bezplatné užívání do sjednané doby vrácení (výpůjční lhůty). Žalovaná však do sjednaného data knihovní jednotky nevrátila, ale vrátila je opožděně k pozdějším datům. Žalobkyně se proto domáhala úhrady smluvní pokuty za prodlení ve smyslu § 2048 odst. 1 o. z., který stanovuje, že„ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.“ Smluvní pokuta činila 5 Kč denně za každou nevrácenou knihovní jednotku a byla uvedena v knihovním řádu. Žalovaná tento svůj dluh 4 750 Kč spolu s úrokem z prodlení uznala co do důvodu a výše, když na dluh 11. 4. 2022 částečně plnila, tím svůj dluh uznala ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z., který stanoví, že„ plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.“ Uznání dluhu založilo vyvratitelnou právní domněnku, že dluh žalované trvá a došlo tak k přesunu důkazního břemene na žalovanou, která musí v případě sporu prokázat, že dluh, jehož splnění se žalobkyně na ní domáhá, neexistuje. Ani případná neplatnost smluv, které měly založit závazkový vztah, sama o sobě k vyvrácení domněnky nepostačuje (viz Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. října 2004, sp. zn. 29 Odo 1022/2002, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 3902/2012). Protože domněnka o existenci dluhu v době uznání v řízení nebyla nikterak vyvrácena (když důkazní břemeno o zániku či neexistenci uznaného dluhu se přesunulo na žalovanou, která však po celou dobu řízení byla nečinná), soud považuje žalobu v rozsahu tohoto uznaného a splatného, avšak dosud neuhrazeného závazku za oprávněnou, a tedy žalobě v rozsahu smluvní pokuty 1 820 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 1 820 Kč od 21. 2. 2021 do zaplacení vyhověl, když nárok na úrok z prodlení je v souladu s § 1970 o. z. Soud nehodnotil ostatní předložené důkazní prostředky, neboť byly k posouzení merita věci nadbytečné, s ohledem na uznání závazku. 5. Právo na náhradu nákladů řízení má dle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. žalobkyně, která byla ve věci plně úspěšná. Žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč za zaplacený soudní poplatek a dále za 3 úkony ve věci (žaloba, předžalobní výzva, částečné zpětvzetí) v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 900 Kč Celkem tak soud žalobkyni přiznal náhradu nákladu řízení ve výši 1 900 Kč.