20 C 7/2022-16 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení celkové částky 1 050 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný dne 6. 2. 2019 použil hromadný dopravní prostředek provozovaný právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], bez toho, že by se mohl při přepravní kontrole prokázat platným jízdním dokladem. Zažalovaná částka představuje přirážku k jízdnému 1 000 Kč a jízdné ve výši 15 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky požadovala žalobkyně po žalovaném také zaplacení úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po dni provedené přepravní kontroly. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že žalovaný se dne 6. 2. 2019 přepravoval hromadným dopravním prostředkem provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], aniž se mohl přepravnímu kontrolorovi prokázat platným jízdním dokladem. Z tohoto důvodu bylo žalovanému na základě předloženého průkazu totožnosti vystaveno Potvrzení o nedodržení [anonymizováno], v němž mu byla k nezaplacenému jízdnému 15 Kč přiúčtována přirážka k jízdnému 1 000 Kč. Samotné jízdné i přirážka k němu pak byla žalovanému vyúčtována v souladu s doloženým tarifem pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. Na základě rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 3. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.“ Citované zákonné ustanovení je rozvedeno v § 3 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, který stanoví, že„ uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a vyhlášených smluvních přepravních podmínek závazkový přepravní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce, přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové, a závazek cestujícího, dodržovat přepravní řád a zaplatit cenu za přepravu dle tarifu.“ Jelikož žalovaný přepravní řád právní předchůdkyně žalobkyně porušil tím, že se přepravoval dopravním prostředkem provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně bez platné jízdenky, vznikla mu povinnost zaplatit žalobkyni kromě samotného jízdného rovněž přirážku k tomuto jízdnému, a to na základě § 37 odst. 5 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, dle kterého„ je cestující povinen na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu.“ Tato přirážka byla ze strany žalobkyně účtována ve výši stanovené tarifem a výše přirážky byla určena v souladu s § 37 odst. 6 zákona o drahách, který stanoví, že„ výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč“ Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. 5. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky je opodstatněn rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, který je požadován v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, může požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok pak žalobkyně požadovala od prvního dne prodlení v zákonné výši. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 200 Kč a dále za ně právnímu zástupci žalobkyně podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč.