20 C 77/2022-24 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 620 Kč s příslušenstvím. Svůj žalobní návrh odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, a proto mu vznikla povinnost platit televizní poplatky v částce 135 Kč měsíčně. Tyto poplatky však za měsíc leden 2021 až prosinec 2021 neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný přihlásil televizní přijímač od listopadu 2019. Z přiložené upomínky plyne, že žalovaný nezaplatil televizní poplatky za měsíce leden 2021 až prosinec 2021 a dluží tak žalobkyni částku v celkové výši 1 620 Kč. Žalovaný se zavázal hradit poplatky jednou za půl roku ve výši 810 Kč předem, a to vždy do patnáctého dne v lednu a červenci každého roku. Žalovaný neuhradil žalobkyni dlužnou částku 1 620 Kč ani přes její písemnou upomínku ze dne 1. 10. 2021. 4. Podle § 3 odst. 2 věta první zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákona“), poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 5 odst. 1 zákona poplatník, který je fyzickou osobou, platí televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více. Podle § 6 zákona činí výše poplatku částku 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 zákona je televizní poplatek fyzické osoby splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Podle § 7 odst. 4 zákona, poplatník může po dohodě s provozovatelem vysílání ze zákona, popřípadě pověřenou osobou zaplatit rozhlasový nebo televizní poplatek předem za více kalendářních měsíců nebo čtvrtletí, nejdéle však za 1 kalendářní rok. 5. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalovaný se stal jako fyzická osoba držitelem televizního přijímače a přihlásil se k evidenci. Tím mu vznikla povinnost platit televizní poplatky. Žalovaný však v měsících od ledna 2021 až do prosince 2021, tedy po dobu 12 měsíců, této své povinnosti nedostál a zůstal žalobkyni dlužen celkem 1 620 Kč. Žalovaný se s plněním svého závazku ocitl v prodlení, a proto žalobkyni vzniklo rovněž právo požadovat úroky z prodlení v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jejichž výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala úroky ode dne následujícího po splatnosti poplatků (když se žalovaný zavázal hradit poplatky ve výši 810 Kč jednou za půl roku předem, a to vždy do patnáctého dne v lednu a červenci každého roku) pouze do data podání žaloby 15. 12. 2021, který vyčíslila částkou 90,01 Kč, byl soud tímto návrhem vázán. Žalobkyně listinnými důkazy prokázala svůj nárok, soud proto vyhověl žalobě v plném rozsahu. 6. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, proto jí soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 400 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za dva úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka 200 Kč. Dohromady přiznal soud žalobkyni (včetně 21 % DPH z odměny a náhrad advokáta) náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.