20 C 86/2022-24 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 4 840 Kč. Na základě ústní smlouvy z prosince 2015 žalobce poskytl žalovanému službu ve formě administrativní podpory při zajištění a správě podkladů založení obchodní společnosti, za což se žalovaný zavázal žalobci uhradit 4 840 Kč. Žalobce povinnosti dostál, pro založení společnosti byly připraveny veškeré podklady a tato obchodní společnost byla dne [datum] zapsána do obchodního rejstříku. Žalovaný svou povinnost nesplnil a zůstal žalobci dlužen částku 4 840 Kč. Na základě uznání dluhu ze dne [datum] žalovaný výše uvedený dluh uznal. Žalobce se proto nyní domáhá dlužné částky 4 840 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 840 Kč od 1. 4. 2016 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovanému byly žalobcem poskytnuty administrativní služby ve formě správy podkladů pro založení obchodní společnosti v období od 1. 1. 2016 do 31. 1. 2016, které byly žalovanému vyúčtovány fakturou [číslo] ze dne 5. 2. 2016 v částce 4 840 Kč s datem splatnosti 31. 3. 2016. Žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci na základě výše uvedené faktury ve výši 4 840 Kč, a to uznáním závazku ze dne [datum]. Tento uznaný dluh se žalovaný zavázal zaplatit do 31. 3. 2016. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 31. 1. 2022, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 7 dnů od doručení výzvy. 4. Žalovaný svůj dluh 4 840 Kč vůči žalobci, plynoucí z uzavřené ústní smlouvy o poskytnutí správy podkladů pro založení obchodní společnosti z prosince 2015, uznal co do důvodu a výše, kdy tak dluh uznal ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), který stanovuje, že„ uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.“ Dle vyvratitelné právní domněnky se má proto za to, že dluh 4 840 Kč v rozsahu uznání v době uznání trvá. Uznáním dluhu tak došlo k přesunu důkazního břemene na žalovaného, který musí v případě sporu prokázat, že dluh, jehož splnění se žalobce na něm domáhá, neexistuje. Protože domněnka o existenci dluhu v době uznání v řízení nebyla nikterak vyvrácena (když důkazní břemeno o zániku či neexistenci uznaného dluhu se přesunulo na žalovaného), soud považuje žalobu v rozsahu tohoto uznaného a splatného, avšak dosud neuhrazeného závazku za oprávněnou, a tedy žalobě v rozsahu částky 4 840 Kč vyhověl. Současně byl žalobci přiznán i nárok na úrok z prodlení, a to v souladu s § 1970 o. z. Žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po datu splatnosti uvedeném v uznání závazku. 5. Žalobce byl v řízení plně úspěšný, proto mu soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a paušální náhrada za provedené úkony (žaloba a výzva) ve výši 600 Kč v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem tak náklady řízení činí 1 600 Kč. Takto přiznané náklady považuje soud za účelně vynaložené.