23 C 61/2021-97 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán uhradit žalobkyni částku 35 650,97 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že účastníci uzavřeli dne 10. 10. 2007 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem 1,74 % měsíčně splátkami ve výši 2 100 Kč měsíčně. Následně došlo k navýšení úvěrového rámce na 80 000 Kč v souladu s úvěrovými podmínkami. V souladu s novým sazebníkem, který byl vydán dne 15. 12. 2019 a tvořil nedílnou součást smlouvy, byla úroková sazba navýšena na částku 28 % ročně. Současně se žalovaný zavázal hradit za sjednané doplňkové pojištění pojistné ve výši 0,65 % aktuálního dluhu měsíčně. Z důvodu opakovaného prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně odstoupila od smlouvy dopisem ze dne 18. 11. 2020, které nabylo účinnosti nejpozději dne 30. 11. 2020, celková dlužná částka se stala splatnou. Žalobkyně se proto po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny 35 650,97 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 35 650,97 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání. 3. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovaného zkoumala jeho výši příjmu a výdajů, což bylo zjištěno z potvrzení o výši příjmu, dle kterého byl čistý příjem žalovaného 21 456 Kč měsíčně. Z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [anonymizováno] o revolvingovém úvěru [číslo] soud zjistil, že dne 10. 10. 2007 byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Celková výše úvěru byla sjednána na částku úvěrového rámce 70 000 Kč, přičemž částku úvěru se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokovou sazbou 1,74 % měsíčně v minimálních měsíčních splátkách po 2 100 Kč. Současně se žalovaný zavázal hradit pojistné za sjednané doplňkové pojištění. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], které byly vytištěny na zadní straně smlouvy. Dle bodu 2.7 splácel-li žalovaný úvěr po dobu 6 po sobě následujících kalendářních měsíců, byla žalobkyně oprávněna zvýšit původně navržený úvěrový limit dle svého uvážení. Dle bodu 7.2 v případě prodlení s úhradou peněžitých závazků, byl žalovaný povinen uhradit paušální náhradu nákladů ve výši 8 % z každé úvěrové splátky, se kterou byl v prodlení o více než 15 dnů. Dle bodu 8.2 byla žalobkyně oprávněna odstoupit od smlouvy, pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou více než 2 úvěrových splátek. Dle bodu 8.3 odstoupení od smlouvy nabylo účinnosti okamžikem doručení, celý nesplacený úvěr žalovaného a další závazky ze smlouvy se doručením stávají splatnými. Dle bodu [číslo] byla žalobkyně oprávněna podmínky změnit, tuto změnu oznámit žalovanému, žalovaný byl oprávněn projevit nesouhlas se změnou, jinak platilo, že změnu akceptoval. Byla uzavřena i rámcová smlouva o pojištění [číslo], součástí byly i všeobecné pojistné podmínky. 4. Ze sazebníku poplatků platného od 1. 10. 2005, který byl nedílnou součástí smlouvy, soud zjistil, že měsíční úroková sazba úvěru byla 1,74 % měsíčně. Pojistné bylo stanoveno ve výši 0,65 % měsíčně z celkové dlužné částky. Dále sazebník upravoval další poplatky. Smluvní pokuta za prodlení se splacením úvěru byla 8 % z každé měsíční splátky. Následně byly žalobkyní vydávány nové sazebníky, které měnily výši úrokové sazby, popř. výši pokut, poplatků. Sazebníkem vydaným dne 15. 12. 2019 byla stanovena nová úroková sazba z úvěru 28 % ročně, změny byla žalobkyně povinna dle smluvních podmínek oznamovat žalovanému. 5. Z přehledu čerpání a potvrzení [právnická osoba] o platbách odepsaných z účtu (když na účet žalovaného u této banky byly peníze poukazovány), výpisu finančních operací, bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 70 000 Kč, který byl následně zvýšen na 80 000 Kč, žalovaný úvěr postupně čerpal, žalovaný nesplácel řádně a včas stanovené minimální splátky, dostal se do prodlení s úhradou více než dvou splátek. K říjnu 2021 pak byla dlužná částka žalovaného na jistině celkem 35 650,97 Kč. Žalovanému bylo přípisem ze dne 18. 11. 2020 oznámeno odstoupení od smlouvy a současně byl vyzván k úhradě celé dlužné částky s tím, že jinak bude podána žaloba. Žalovaný byl vyzýván a k úhradě dlužné částky i upomínkami, což bylo zjištěno z výpisu„ [anonymizována dvě slova]“. Žalovaný následně svůj dluh z výše uvedené úvěrové smlouvy uznal„ uznáním dluhu a dohodou o splácení dluhu ve splátkách“ ze dne 9. 7. 2019. K tomuto datu byl splatný dluh žalovaného 73 150,97 Kč, úroky se staly součástí jistiny. Žalovaný se zavázal tento dluh uhradit 18 měsíčními splátkami ve výši první splátky 8 000 Kč a následujících ve výši 4 000 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s úhradou splátky. Současně žalovaný obdržel formulář pro informace o spotřebitelském úvěru. 6. Žaloba je důvodná. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. 10. 10. 2007 (dále jen„ obch. zák.“) a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. v tomtéž znění (dále jen„ obč. zák.“). Uvedené zákony soud aplikoval s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku, který oba zákony zrušil, avšak stanovil, že jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy. 7. Na základě žádosti žalovaného byla mezi žalobkyní a žalovaným platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 497 obch. zák., který stanoví, že„ smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. platí, že„ se smlouva o úvěru řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu obchodním zákoníkem.“ Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši úvěrového rámce 70 000 Kč, který byl posléze v souladu se smluvními podmínkami navýšen na 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem, uhradit doplňkové poplatky a pojistné za sjednané pojištění. Žalovaný si své povinnosti neplnil, když nehradil sjednané splátky jistiny včetně úroku řádně a včas, žalobkyně proto odstoupila od úvěrové smlouvy, v důsledku čehož došlo k zesplatnění dlužné částky v souladu se smluvními podmínkami. Nadto žalovaný následně 9. 7. 2019 dluh uznal ve smyslu § 323 odst. 1 obch. zák., který stanovuje, že„ uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena.“ 8. Soud tak uzavírá, že žalobu považuje v rozsahu uznaného a splatného závazku za oprávněnou. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten vznikl žalobkyni nárok z důvodu prodlení žalovaného v souladu s ustanovením § 262 odst. 4 obch. zák., dle kterého„ smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.“ Podle § 517 odst. 2 obč. zák.,„ jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.“ Žalobkyně tak má i nárok na zákonný úrok z prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal jí požadovaný nárok tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal náhradu nákladů žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 783 Kč. Dále jsou náklady řízení tvořeny náklady právního zastoupení žalobkyně. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně učinil ve věci dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, žaloba včetně jejího doplnění), za které mu náleží odměna v plné výši. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu 2 540 Kč a dále mu za ně podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, opět za každý z těchto úkonů (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 35 650,97 Kč). Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 8 656 Kč. Takto přiznané náklady soud považuje za účelně vynaložené.