23 C 93/2021-38 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 18 469 Kč s příslušenstvím. Požadovaná částka představuje náhradu škody, která žalobkyni vznikla tím, že žalovaný po ukončení smluvního vztahu o dodávce elektřiny neoprávněně odebíral elektrickou energii v odběrném místě [obec a číslo], což bylo zjištěno dne 10. 12. 2020. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes písemnou výzvu žalobkyně. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní, a to z protokolu o zajištění neoprávněného odběru elektrické energie ze dne 10. 12. 2020, fotografií, výpisu z katastru nemovitostí, zápisu o provedené kontrole odběrného místa, z podkladů pro výpočet výše škody, stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny, stanovení výše oprávněných nákladů, soud zjistil, že žalovaný po ukončení smlouvy o dodávce elektřiny dne 18. 11. 2019 neoprávněně odebíral elektrickou energii v odběrném místě [obec a číslo], což bylo zjištěno kontrolou elektroměru, a to v období od 19. 11. 2019 do 10. 12. 2020. Výše škody včetně souvisejících činností s nápravou závadného stavu byla vyúčtována fakturou [číslo] vystavenou na částku 18 469 Kč a splatnou dne 1. 6. 2021. Žalovaný byl následně vyzván k úhradě dlužné částky upomínkami ze dne 9. 6. 2021 a dne 24. 6. 2021. 4. Podle § 51 odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, je neoprávněným odběrem elektřiny odběr bez uzavřené smlouvy, jejímž předmětem by byla dodávka elektřiny. 5. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalovaný v období od 19. 11. 2019 do 10. 12. 2020 neoprávněně odebíral elektrickou energii v nemovitosti na adrese [adresa], o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, když zde nejsou okolnosti dokládající, že žalovaný po ukončení odběratelsko-dodavatelského vztahu elektřinu neodebíral, neboť protokoly podepsal a potvrdil, že je nový majitel nemovitosti. Jelikož žalovaný neuhradil uvedenou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s úhradou svého peněžitého dluhu v prodlení, proto přísluší žalobkyni také nárok na úrok z prodlení v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené soud posoudil podanou žalobu jako důvodnou, v plném rozsahu jí vyhověl a uložil žalovanému, aby žalobkyni vzniklý dluh včetně příslušenství zaplatil. 6. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, soud jí proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení, které sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a paušální náhrady dle § 151 odst. 3 o. s. ř. Dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., činí výše paušální náhrady 100 Kč za jeden úkon. Účastník učinil ve věci dva úkony (návrh ve věci samé, výzva k plnění) a má tak nárok na náhradu paušálních výdajů ve výši 200 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tedy činí 1 200 Kč. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby, neboť toto podání mělo být již součástí žaloby a je tudíž neúčelné. Soud aplikoval § 2 odst. 1 vyhlášky, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát, a to např. ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka].