4 C 234/2022-35 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 11 182 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě, které žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 42 000 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala společně s úrokem žalobkyni splatit ve splátkách. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že vycházela z dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů, kdy se jednalo zejména o doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu a prohlášení žalované. Dále si ověřila úvěrovou historii žalované v registrech SOLUS a NRKI. Žalovaná však poskytnutý úvěr řádně nesplácela, v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 13. 11. 2017. Žalobkyni pak mělo vzniknout právo na zaplacení jistiny v celkové výši 52 587 Kč sestávající jednak ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru a dále z úroků přirostlých k jistině ke dni zesplatnění, které se v souladu se smlouvou staly součástí nové jistiny úvěru, přičemž o těchto nárocích již bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 1. 2019, č.j. [číslo jednací], a dále právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny 42 000 Kč za každý den prodlení, kdy tuto žalobkyně požadovala za období od 13. 6. 2018 do 27. 4. 2022, tj. ve výši 11 182 Kč. S ohledem na prodlení žalované požadovala žalobkyně rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně za období od 1. 11. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 25. 7. 2017 soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 25. 7. 2017 smlouvu o úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 42 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit tuto částku společně s úrokem v 24 měsíčních splátkách po 4 165 Kč splatných vždy nejpozději k 17. dni každého kalendářního měsíce, kdy výše úrokové sazby činila 166,89 % ročně. Dle článku 6.3 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů dojde k zesplatnění úvěru. Dle článku 6.5 smlouvy o úvěru byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z nové jistiny úvěru po zesplatnění pro případ prodlení žalované s úhradou. Ohledně úvěruschopnosti žalované provedla žalobkyně pre-scoring v dokumentu označeném jako hodnocení klienta ze dne 27. 7. 2017, měla k dispozici záznam z registru SOLUS a CBS skóre. Nezjišťovala však nijak výdaje žalované a ohledně příjmu se spokojila pouze s prohlášením žalované (smlouva o úvěru, hodnocení klienta, karta klienta, spis 4 C 168/2018). 4. Rozsudkem ze dne 17. 1. 2019 č. j. 4 C 168/2018-52 rozhodl soud I. stupně o nároku stejné žalobkyně proti stejné žalované vyplývající z předmětné úvěrové smlouvy [číslo] tak, že žalobě v části vyhověl a v části zamítl pro rozpor s dobrými mravy a v části pro to, že žalobkyně požadovala budoucí náklady, na které neměla žalobkyně právo. K odvolání žalobkyně rozhodl Krajský soud v Brně dne 14. 12. 2021 č. j. 47 Co 101/2019-106 tak že rozsudek soudu v zamítavé části potvrdil. Dospěl však k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb, když se spokojila pouze s doloženým prohlášením klienta o jeho příjmech 12 000 Kč měsíčně, neověřila si žádné výdaje žalované, nadto si sama vyhodnotila smlouvu jako špatnou, přesto úvěr doporučila ke schválení a žalované vyplatila 42 000 Kč. Proto hodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru jako neplatnou podle § 87 zák. o spotř. úvěru a žalovaná byla povinna vrátit jen poskytnutou jistinu s úrokem z prodlení. Sice soud I. stupně ohledně nároku nad jistinu žalobě v části vyhověl pravomocným rozsudkem, ale proti tomuto výroku žádný z účastníků nepodal odvolání (spis 4 C 168/2018, zejména rozsudek čl. spisu 52 a rozsudek odvolacího soudu čl. spisu 106). 5. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že ačkoliv strany mezi sebou uzavřely smlouvu, na základě, které žalobkyně žalované poskytla úvěr a strany se také ve smlouvy dohodly na smluvních pokutách pro případ prodlení žalované, je smlouva o úvěru absolutně neplatná. Přestože v rozsudku ze dne 17. 1. 2019 č. j. 4 C 168/2018-52 soud I. stupně jistinu spolu se smluvní pokutou přiznal výrokem, který nabyl právní moci, následně odvolací soud konstatoval, že smlouva je neplatná pro neposouzení úvěruschopnosti žalované. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel 10. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 12. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná je spotřebitelka, žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 13. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobkyně nenavrhla a ani nepředložila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se ověření úvěruschopnosti žalované a rovněž z listin předložených žalobkyní nelze učinit závěr, že by žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše příjmů a výdajů žalované z jí předložených listin. To zjistil ohledně předmětné smlouvy i odvolací soud v řízení vedeném pod sp. zn. 4 C 168/2018. 14. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Žalobkyně přes výzvu soudu nedoložila žádné dokumenty týkající se příjmové ani výdajové stránky žalované, tudíž není možno učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované, a to s ohledem na shora citované ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. 15. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro jeho naplnění provedeny, stejně tak, že by výklad dané normy neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěru a také na žadatele o ně. Pokud však má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborné