5 C 10/2022-110 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 145,68 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o povoleném přečerpání č. [anonymizováno], která je smlouvou o úvěru, na základě níž žalovanému poskytla finanční prostředky do výše úvěrového limitu 5 000 Kč povoleným přečerpáním běžného účtu. Předtím žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě jeho čestného prohlášení o příjmech a nahlédnutím do bankovních a nebankovních registrů, ISIR, s negativním výsledkem. Současně měla banka k dispozici běžný účet žalovaného, ze kterého zjistila přehled finančních toků, příjem žalovaného byl 15 800 Kč měsíčně, žalovaný uvedl, že nemá vyživovací povinnost a bydlí u rodiny, náklady na bydlení byly počítány koeficientem nákladů v regionu dle dat ČSÚ. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se k jeho řádnému splácení včetně úroku 18,9 % ročně. Tuto svoji povinnost si však neplnil a v rozporu s podmínkami překročil úvěrový limit dne 20. 2. 2018, žalobkyně od smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila ke dni 13. 5. 2019. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 5 145,68 Kč, smluvního kapitalizovaného úroku (v sazbě 18,9 % ročně) 1 206,20 Kč za dobu do 4. 2. 2020 z dlužného povoleného debetního zůstatku, kapitalizovaného úroku 18,9 % ročně a zákonného úroku z prodlení z nepovoleného debetního zůstatku nad limit za dobu do 4. 2. 2020 ve výši 1 118,61 Kč, úroku 18,9 % ročně z částky 5 145,68 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení 9,75 % ročně z částky 5 145,68 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud z předložených listin zjistil následující skutkový stav. Na základě žádosti o poskytnutí Povoleného přečerpání – [anonymizována dvě slova] ze dne 1. 8. 2016 soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru, v žádosti uvedl, že je svobodný a bydlí u rodiny, jeho měsíční příjem je 15 800 Kč. Z reportu banky bylo zjištěno, že dosavadní výše splátek úvěrů žalovaného je 2 270 Kč. Účastníci následně uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku – elektronicky smlouvu o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] [bankovní účet] ze dne [datum], což bylo zjištěno z historie položky, když žalovaný prostřednictvím elektronického bankovnictví vložením autorizačního kódu, který mu byl zaslán, odsouhlasil smlouvu. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše úvěrového limitu 5 000 Kč formou přečerpání bankovního účtu a žalovaný se zavázal úvěr nepřekročit a splatit takto čerpaný úvěr spolu s úroky 18,9 % ročně a jiným příslušenstvím. Dle bodu IV. odst. 1 pokud žalovaný z jakéhokoli důvodu překročí úvěrový limit, stává se takováto částka nepovoleným debetním zůstatkem, který je žalovaný povinen splatit ihned. Nedílnou součástí smlouvy byl i úrokový lístek [anonymizováno]. Nedílnou součástí smlouvy byly i podmínky pro povolené přečerpání (kontokorent) pro fyzické osoby. Z transakční historie účtu bylo zjištěno, že žalovaný byl oprávněn účet přečerpat o 5 000 Kč, ke dni 21. 5. 2018 byl zůstatek na účtu – 5 145,68 Kč. Dopisem ze dne 20. 12. 2018 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů s tím, že jinak je výzva i odstoupením od smlouvy. Předžalobní upomínkou ze dne 19. 2. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s tím, že jinak bude podána žaloba. 4. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně před sjednáním smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, když byl zjištěn příjem žalovaného 15 800 Kč měsíčně a jeho výdaje – tj. splátky jiných úvěrů 2 270 Kč měsíčně. Současně byla vzata v úvahu i částka životního minima v roce 2016 ve výši 3 410 Kč měsíčně, žalovaný přitom bydlel u rodiny. Soud má z žalobkyní předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanovuje, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V daném případě došlo ze strany žalovaného ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený zadáním jedinečného verifikačního SMS kódu v prostředí uživatelského účtu v chráněném webovém rozhraní žalobkyně, kam měl po provedené registraci a ověření totožnosti přístup pouze žalovaný. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Na základě úvěrové smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky do výše 5 000 Kč formou povoleného přečerpání běžného účtu. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v souladu se smluvními podmínkami, a to i s úrokem z úvěru sjednaným v souladu s ustanovením § 2395 o. z. Žalovaný však v rozporu se smluvním ujednáním překročil limit úvěru a dostal se do nepovoleného debetního zůstatku na účtu, proto žalobkyně pohledávku zesplatnila v souladu se smluvními podmínkami. Tím se stal zůstatek úvěru spolu s úrokem splatným. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu nepovoleného zůstatku, úroku, a to včetně úroku z prodlení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., který stanovuje, že„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení byl přiznán ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy a žalovaný skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nevyvrátil, soud žalobkyni přiznal jí požadovaný nárok a žalobě vyhověl. 5. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále nákladů právního zastoupení – odměny advokáta za tři úkony právní služby dle ustanovení § 14b) písm. c) odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení § 14b) písm. c) odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 200 Kč (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 5 145,68 Kč). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle ust. § 14b) odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč za každý provedený úkon právní služby a 21 % DPH z odměny a náhrady. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát, a to např. v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 5 C 108/2022, 23 C 8/2021. Navíc je nárok uplatňován vůči spotřebiteli ze spotřebitelského úvěru, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem. Soud nepřiznal odměnu za vyjádření k žalobě ze dne 22. 2. 2022 a 3. 6. 2022, neboť tato podání měla být součástí žaloby a jsou tudíž neúčelná.