5 C 127/2022-17 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 970 Kč s příslušenstvím. Svůj žalobní návrh odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, a proto mu vznikla povinnost platit televizní poplatky v částce 135 Kč měsíčně. Tyto poplatky však v období od dubna 2019 do listopadu 2021 za 22 měsíců neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný přihlásil televizní přijímač od srpna 2008. Z přiložené výzvy a specifikace úroků plyne, že žalovaný nezaplatil televizní poplatky v období od dubna 2019 do listopadu 2021 za 22 měsíců a dluží tak žalobkyni částku v celkové výši 2 970 Kč. Žalovaný neuhradil žalobkyni dlužnou částku ani přes její písemnou upomínku ze dne 10. 12. 2021. Úroky z prodlení z jednotlivých splátek kapitalizovala žalobkyně ke dni 15. 2. 2022 částkou 419,87 Kč. 4. Podle § 3 odst. 2 věta první zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb. poplatník, který je fyzickou osobou, platí televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí výše poplatku částku 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je televizní poplatek fyzické osoby splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. 5. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalovaný se stal jako fyzická osoba držitelem televizního přijímače a přihlásil se k evidenci. Tím mu vznikla povinnost platit televizní poplatky. Žalovaný však v období od dubna 2019 do listopadu 2021 za 22 měsíců této své povinnosti nedostál a zůstal žalobkyni dlužen celkem 2 970 Kč. Žalovaný se s plněním svého závazku ocitl v prodlení, a proto žalobkyni vzniklo rovněž právo požadovat úroky z prodlení v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jejichž výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala úroky ode dne následujícího po splatnosti každého dlužného poplatku pouze do data podání žaloby 15. 2. 2022, které vyčíslila dle specifikace úroků částkou 419,87 Kč, byl soud tímto návrhem vázán. Žalobkyně listinnými důkazy prokázala svůj nárok, soud proto vyhověl žalobě v plném rozsahu. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 970 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.