5 C 14/2022-39 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 88 096 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady způsobené neoprávněným odběrem elektřiny ze strany žalované v odběrném místě [ulice a číslo], [obec], po ukončení smluvního vztahu s obchodníkem z důvodu neplacení ceny dodané elektřiny. Množství neoprávněně odebrané elektřiny bylo zcela přesně stanoveno na základě rozdílu mezi konečným stavem elektroměru na odběrném místě a v období od 24. 4. 2020 do 25. 2. 2021 bylo takto odebráno 14,30 MWh elektřiny. Žalobkyně provedla vyúčtování náhrady škody za neoprávněný odběr ve smyslu § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb. ve spojení s § 16 a 17 vyhlášky č. 359/2000 Sb. a v přímé návaznosti na cenová rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 9/2020 a č. 10/2020. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z předloženého zápisu o provedené kontrole odběrného místa a protokolu o zajištění neoprávněného odběru elektrické energie soud zjistil, že dne 23. 2. 2021 žalobkyně zjistila neoprávněný odběr elektrické energie na odběrném místě [ulice a číslo], [PSČ] [obec], ze strany žalované. Konkrétně se jednalo o odběr po ukončení smlouvy dne 23. 4. 2020, kdy elektroměr nebyl demontován. Ze strany žalobkyně proto téhož dne došlo k ukončení neoprávněného odběru. Žalovaná přitom byla kontrole odběrného místa osobně přítomna. Náhrada škody za neoprávněný odběr byla následně určena dle předložených podkladů pro výpočet výše škody. Fakturou [číslo] ze dne 8. 7. 2021, splatnou dne 22. 7. 2021, žalobkyně vyúčtovala žalované za neoprávněný odběr celkovou částku 88 096 Kč (včetně DPH), kdy tato částka sestávala ze samotné náhrady za neoprávněný odběr ve výši 69 466,28 Kč, z oprávněných nákladů ve výši 3 340 Kč a z DPH ve výši 15 289,31 Kč, jak vyplynulo z listiny označené jako stanovení výše náhrady škody a stanovení oprávněných nákladů. Jelikož žalovaná vyúčtovanou částku ve lhůtě splatnosti neuhradila, byla na tuto skutečnost upozorněna dopisem ze dne 11. 8. 2021 a dále byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní výzvu ze dne 26. 8. 2021. 4. Podle § 51 odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), je neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl. Podle § 51 odst. 3 energetického zákona, při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. 5. Předloženými listinami, které soud hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř., má soud za prokázané, že žalovaná naplnila skutkovou podstatu neoprávněného odběru elektřiny z elektrizační soustavy tak, jak ji vymezuje § 51 odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), dle kterého„ neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl“, přičemž § 51 odst. 2 energetického zákona výslovně stanoví, že„ neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy se zakazuje.“ Tímto jednáním žalovaná způsobila žalobkyni škodu, kterou je povinna nahradit tak, jak to předpokládá § 51 odst. 3 věty první energetického zákona:„ Při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu.“ Tuto škodu pak žalobkyně vypočetla dle vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny, ve spojení s nařízením vlády č. 359/2020 Sb. a cenovými rozhodnutími Energetického regulačního úřadu. V souladu s § 51 odst. 3 věty třetí energetického zákona„ jsou škodou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny“ a i tyto náklady tak byla žalobkyně oprávněna žalované naúčtovat. S ohledem na prodlení žalované vzniklo žalobkyni rovněž právo požadovat z přiznaných nároků úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení je pak požadován od prvního dne prodlení v zákonné výši, která je upravena v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. S odkazem na všechny shora uvedené skutečnosti lze uzavřít, že žalobkyně prokázala svůj nárok, její žaloba je důvodná, proto jí soud v celém rozsahu vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 5 005 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 405 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.