5 C 29/2022-20 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 885 Kč s příslušenstvím. Svůj žalobní návrh odůvodnila tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, a proto jí vznikla povinnost platit televizní poplatky v částce 135 Kč měsíčně. Tyto poplatky však za období od června do prosince roku 2020 neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaná přihlásila televizní přijímač od září 2018. Z přiložených výzev a specifikací dluhu plyne, že žalovaná nezaplatila televizní poplatky za období od června do prosince roku 2020 a dluží tak žalobkyni částku v celkové výši 885 Kč. Žalovaná neuhradila žalobkyni dlužnou částku ani přes její písemnou upomínku ze dne [datum]. 4. Podle § 3 odst. 2 věta první zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb. poplatník, který je fyzickou osobou, platí televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí výše poplatku částku 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je televizní poplatek fyzické osoby splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. 5. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalovaná se stala jako fyzická osoba držitelem televizního přijímače a přihlásila se k evidenci. Tím jí vznikla povinnost platit televizní poplatky. Žalovaná však období od června do prosince roku 2020 této své povinnosti nedostála a zůstala žalobkyni dlužna celkem 885 Kč. Žalovaná se s plněním svého závazku ocitla v prodlení, a proto žalobkyni vzniklo rovněž právo požadovat úroky z prodlení v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jejichž výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala úroky ode dne následujícího po splatnosti každého dlužného poplatku pouze do data podání žaloby, který vyčíslila částkou 81,89 Kč, byl soud tímto návrhem vázán. Žalobkyně listinnými důkazy prokázala svůj nárok, soud proto vyhověl žalobě v plném rozsahu. 6. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, proto jí soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 400 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za dva úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka 200 Kč. Dohromady přiznal soud žalobkyni (včetně 21% DPH z odměny a náhrad advokáta) náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.