6 C 2/2022-41 — Okresní soud v Hodoníně

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalované zaplacení částky 2 761,15 Kč s příslušenstvím z titulu nepovoleného debetního zůstatku na jejím osobním účtu. Žalovaná uzavřela dne 12. 10. 2012 s [právnická osoba] smlouvu o osobním účtu, na základě které jí byl zřízen účet č. [bankovní účet] a dále dne 10. 4. 2018 smlouvu o kontokorentním úvěru formou možnosti povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu do výše 1 000 Kč, úročeného roční úrokovou sazbou ve výši 18,9 %. Protože však žalovaná porušila ustanovení všeobecných obchodních podmínek tím, že na jejím účtu byl evidován nepovolený debetní zůstatek překračující limit kontokorentu, došlo ke dni 1. 1. 2021 k převedení pohledávky na zaplacení celého kontokorentu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a předmětná dlužná částka 2 761,15 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 24,82 Kč a úrokem z úvěru ve výši 15,75 Kč byla připsána k tíži z nově založeného evidenčního účtu pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Tento dluh žalovaná ani přes výzvy nezaplatila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena dne 1. 5. 2021 na žalobkyni. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popř. s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. S předložených důkazů má soud za prokázané, že mezi [právnická osoba] a žalovanou byla dne 12. 10. 2012 uzavřena smlouva o osobním účtu u [obec] [anonymizováno], jejíž nedílnou součástí byly i Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalované zřídila a vedla účet č [bankovní účet]. Dne 10. 4. 2018 byla dále mezi [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované neúčelový spotřebitelský kontokorentní úvěr formou možnosti přečerpání zůstatku na bankovním účtu žalované až do výše 1 000 Kč na dubu jednoho roku s možností opětovného čerpání a žalovaná se zavázala ve sjednané lhůtě úvěr spolu s úroky splatit. Výše úrokové sazby byla sjednána 18,9 % ročně. Splácení se přitom uskutečňovalo tím, jak žalovaná nakládala s prostředky na účtu. Dle smluvních podmínek byla žalovaná povinna udržovat na platebním účtu peněžní prostředky v takové výši, aby v poslední den roční lhůty postačovaly ke splacení úvěr, tedy k dorovnání záporného zůstatku na účtu. Žalovaná však toto ustanovení porušila. Na jejím účtu byl dle výpisu z účtu evidován ke dni 1. 1. 2021 nepovolený debetní zůstatek ve výši 2 761,15 Kč, který ani přes upomínky právní předchůdkyně žalobkyně žalovaná neuhradila. Z tohoto důvodu proto ke dni 1. 1. 2021 byla dlužná částka ve výši 2 761,15 Kč spolu s vyčísleným úrokem z prodlení ve výši 24,82 Kč a úrokem z úvěru ve výši 15,75 Kč připsána k tíži nově založeného evidenčního účtu pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Úvěruschopnost žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně řádně posouzena na základě žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 10. 4. 2018, výpisů z osobního účtu žalované za dobu od 1. 9. 2017 do 30. 4. 2018, negativní lustrace v databázi CCB a především s ohledem na výši sjednaného kontokorentu. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 5. 2021, podací lístek z téhož dne). Předžalobní upomínka ze dne 15. 6. 2021 byla žalované zaslána. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Soud se předně z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně při uzavírání smlouvy posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl na základě listin předložených žalobkyní k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr byla řádně posouzena. 9. Soud má z žalobkyní předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Na základě úvěrové smlouvy byl žalované poskytnut úvěr s úvěrovým limitem ve výši 1 000 Kč vedený na účtu. Žalovaná úvěr čerpala a zavázala se jej splatit řádně a včas způsobem uvedeným ve smlouvě a to i s úrokem z úvěru sjednaným v souladu s ustanovením § 2395 o. z. ve lhůtě jednoho roku. Žalovaná porušila smluvní podmínky tím, že překročila povolený limit kontokorentu a právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami vyzvala žalovanou k úhradě nepovoleného debetního zůstatku ke dni 1. 1. 2021 ve výši 2 761,15 Kč. Žalobkyni dále vznikl nárok na úrok z poskytnutých peněžních prostředků ve sjednané výši 18,9 % ročně, kapitalizovaný za dobu do 1. 5. 2021 částkou 43,45 Kč a rovněž zákonný úrok z prodlení, kapitalizovaný za dobu do 1. 5. 2021 částkou 100,72 Kč. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy a žalovaná skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nevyvrátila, soud žalobkyni přiznal jí požadovaný nárok a žalobě vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 761,15 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud dále konstatuje, že návrh žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu naplňuje kritéria formulářové žaloby vymezená nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 a tedy rovněž kritéria stanovená v § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, neboť tento návrh je využitelný pro uplatnění nároků žalobkyně v typově obdobných případech, kdy postačuje jen zaměnit v něm uvedené číselné údaje. Opakovanost používaného vzoru a četnost podávání takovéhoto typového návrhu u Okresního soudu v Hodoníně je zd. soudu známa z jeho úřední činnosti.