7 C 346/2015-127 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobou ze dne 6. 10. 2015 se žalobce a) a jeho manželka [celé jméno původní účastnice] domáhali zaplacení částky ve výši 51 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná dluží na základě smlouvy o nájmu bytové jednotky, uzavřené dne 1. 1. 2014, nájemné a zálohy za služby za měsíc leden 2014 až říjen 2014 ve výši 51 500 Kč. Žalovaná byla na základě smlouvy povinna platit za užívání bytové jednotky nájemné 6 500 Kč měsíčně a zálohy za cenu služeb spojených užíváním bytové jednotky 1 500 Kč měsíčně. Následně [celé jméno původní účastnice] zemřela a jejím právním nástupcem se stal žalobce b). Celkem se žalobci po žalované domáhají částky 51 500 Kč (39 000 Kč dlužné nájemné a 12 500 Kč dlužné zálohy) spolu s poplatkem z prodlení ve výši 1 promile z částky dlužných záloh 12 500 Kč, nejméně 10 Kč za započatý měsíc prodlení, za dobu od 4. 11. 2014 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 39 000 Kč od 4. 11. 2014 do zaplacení dle výroku I. tohoto rozsudku. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že se díky asi ročnímu vztahu se žalobcem b) zcela zadlužila, neboť byl v insolvenci, sama nebyla schopna platit celý provoz domácnosti a další investice žalobce b). Posléze už nebyla schopna své dluhy sama splatit, žalobce b) ji zcela využíval pro své finanční účely, byl s ní pouze kvůli penězům, což jí sám řekl. Rodiče žalobce b) (žalobce a) a zemřelá [celé jméno původní účastnice]) trvali na tom, aby se svými dětmi žalovaná zůstala bydlet v jejich bytě, proto zde bydlela a platila jim za pobyt inkasní služby, žádnou smlouvu ze dne 1. 1. 2014 přitom s manželi [příjmení] neuzavřela, z jejich strany došlo k podvodu. Díky rodině [příjmení] se zcela zadlužila, z důvěřivosti se stala ručitelkou úvěru žalobce a) a jeho manželky. Naopak ona nezpůsobila nikomu žádnou újmu. Vztah se žalobcem b) ji stál spoustu problémů a zadlužení. Následně se dostala do insolvence, dluh žalobců byl do insolvence přihlášen, po splnění oddlužení byla od placení zbytku svých dluhů osvobozena, proto považuje tuto žalobu za bezpředmětnou. 3. Soud ve věci nařídil jednání. 4. Na základě listinných důkazů předložených žalobci soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Výpisem z katastru nemovitostí ze dne 10. 3. 2014 soud zjistil, že bytová jednotka [číslo] nacházející se v budově [adresa] na ulici [obec a číslo] ve městě [obec] a spoluvlastnický podíl na společných částech budovy [adresa] umístěné na pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří a podíl na tomto pozemku, vše zapsáno na [list vlastnictví] v k. ú. a obci [obec] byli původně ve společném jmění manželů žalobce a) a jeho manželky [celé jméno původní účastnice]. Usnesením OS v Hodoníně č. j. [číslo jednací], ze dne 5. 8. 2020, nabyl bytovou jednotku žalobce b) jako dědictví po [celé jméno původní účastnice] na základě dohody dědiců. 5. Smlouvou o nájmu bytové jednotky ze dne 1. 1. 2014 pronajímatelů žalobce a) a jeho manželky [celé jméno původní účastnice] byla pronajata žalované výše uvedená bytová jednotka, žalované byla přenechána k dočasnému užívání a žalovaná se zavázala platit za to pronajímatelům nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytové jednotky vždy do dvacátého dne měsíce. Výše nájemného byla stanovena na 8 000 Kč měsíčně včetně záloh za cenu služeb spojených s užíváním bytové jednotky. Výpisem z účtu [celé jméno původní účastnice] bylo zjištěno, že žalovaná nájemné a zálohy hradila částečně do května 2014, celkem uhradila 28 500 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužného nájemného a záloh 51 500 Kč do 7 dnů od doručení, a to přípisem ze dne 21. 10. 2014. 6. Následně po podání žaloby na sebe podala žalovaná insolvenční návrh dne 10. 2. 2016, což bylo zjištěno výpisem z insolvenčního rejstříku. Usnesením Krajského soudu v Brně č. j. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], bylo zahájeno insolvenční řízení. Usnesením Krajského soudu v Brně č. j. [insolvenční spisová značka], ze dne [datum], byl zjištěn úpadek žalované a bylo jí povoleno oddlužení. Ze seznamu přihlášených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka žalobců byla řádně přihlášena do insolvenčního řízení vůči žalované. Usnesením Krajského soudu v Brně č. j. [insolvenční spisová značka], ze dne [datum], bylo vzato na vědomí splnění oddlužení žalované, soud osvobodil žalovanou od placení pohledávek zahrnutých v oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. 7. Soud neprováděl další předložené důkazy, a to usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje ze dne 20. 3. 2014, vyrozumění o odložení přestupkové věci, technický průkaz vozidla, smlouvu o půjčce ze dne 15. 7. 2013, splátkový kalendář, výdeje z dat registru vozidel, smlouvu o přistoupení k závazku ze dne 3. 11. 2013, dohodu ze dne 13. 11. 2013 o ukončení smlouvy o přistoupení k závazku, darovací smlouvu ze dne 3. 4. 2013, nájemní smlouvu ze dne 30. 6. 2014, neboť byly k posouzení věci nadbytečné. 8. Žaloba není důvodná. 9. Žalobci tvrdili, že mezi žalobcem a), jeho manželkou [celé jméno původní účastnice] a žalovanou byla uzavřena smlouva o nájmu dne 1. 1. 2014, na základě které žalované vznikla povinnost platit nájemné ve výši 6 500 Kč měsíčně a zálohy služeb spojených s užíváním bytové jednotky 1 500 Kč měsíčně. Následně se žalovaná z důvodu velkého množství dluhů dostala do úpadku, který byl řešen oddlužením ve smyslu § 389 a následující zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenčního zákona (dále jen„ IZ“). Obecně platí, že chce-li být věřitel uspokojen v rámci insolvenčního řízení, musí do něj přihlásit všechny své pohledávky, a to bez ohledu na jejich povahu (srov. § 173 IZ). Ze seznamu přihlášených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka žalobců byla řádně přihlášena do insolvenčního řízení vůči žalované. Oddlužení bylo žalovanou posléze splněno. Oddlužení žalované bylo soudem proto vzato usnesením na vědomí a současně byla žalovaná osvobozena od placení zbytku přihlášených pohledávek. 10. Podle ust. § 414 IZ„ jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (odst. 1).“ Oddlužení jako proces řešení úpadku (žalované jako dlužníka) realizovaný v insolvenčním řízení končí splněním oddlužení. Rozhodnutím, kterým soud vezme na vědomí splnění oddlužení, se insolvenční řízení končí. Od přiznání osvobození a po celou dobu jeho platnosti nelze po žalované jako dlužníkovi požadovat a ani vymáhat plnění pohledávek, na které se osvobození vztahuje. Z tohoto pohledu osvobození působí vůči všem dosud neuhrazeným pohledávkám, které byly do insolvence přihlášeny. Vzhledem k tomuto závěru se na pohledávku žalobců vztahuje osvobození od placení, které bylo žalované přiznáno v insolvenčním řízení a žalovaná není povinna pohledávku plnit. Na základě shora uvedeného skutkového stavu s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba je nedůvodná, proto ji zamítl v plném rozsahu, tedy ohledně žalované částky i ohledně požadovaného příslušenství, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. Dále se soud zabýval náhradou nákladů řízení. Podle § 142 odst. 1 písm. b) o.s.ř. by měla žalovaná právo na náhradu nákladů řízení, soud však rozhodl v souladu s § 150 o.s.ř. tak, že z důvodů hodných zvláštního zřetele nemá žalovaná právo na náhradu nákladů řízení. V důsledku rozhodnutí insolvenčního soudu o osvobození od placení pohledávek se z pohledávky žalobců stala naturální obligace. Na straně žalobců nelze přitom spatřovat zavinění za zamítnutí žaloby, když se žalovaná do insolvence dostala vlastní vinou, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí. 12. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že se nezabýval požadavkem žalované na ustanovení zástupce, když v dané věci toto není potřeba, když k zamítnutí žaloby došlo z důvodu, že žalovaná byla osvobozena od zbytku dluhu, k čemuž soud musí přihlížet z moci úřední, tedy byla ve věci plně úspěšná, když došlo k zamítnutí žaloby a ustanovení zástupce by na tomto nemohla nic změnit.