22 C 234/2023-36 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 62 606 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 60 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr splácet v 48 pravidelných splátkách ve výši 2 358 Kč měsíčně, kdy v jednotlivých splátkách byla zahrnuta příslušná část jistiny úvěru, pojištění, poplatky a úroky. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost byla řádně prověřena odbornými pracovníky, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzovali spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku a dále byly zohledněny proměnné jako věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení atd. Současně provedla žalobkyně lustraci žalovaného v registrech SOLUS, CEE, NRKI a ISIR, kdy záznam o osobě žalovaného byl nalezen pouze v registru NRKI, v ostatních byly výsledky lustrace negativní. Na základě uvedených zjištění a s ohledem na výši úvěru a výši splátek shledala žalobkyně žalovaného schopným úvěr splácet. Žalovaný však na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Kromě dlužné jistiny požadovala žalobkyně po žalovaném poplatky (za možnost odložení splátek, za možnost změny splátek) ve výši 234 Kč, poplatky za pojištění ve výši 772 Kč, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaný úrok za období od 13. 12. 2022 do 13. 3. 2023 ve výši 9 327,60 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 60 000 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za období od 27. 12. 2022 do 13. 3. 2023 z částky 62 606 Kč ve výši 1 962,31 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné částky 62 606 Kč za období od 14. 3. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši 28,03 %, poplatkem za možnost odložení splátek ve výši 39 Kč, poplatkem za možnost změny splátek ve výši 39 Kč a s poplatkem za pojištění ve výši 193 Kč žalobkyni vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 2 358 Kč. Ve smlouvě je uveden bankovní účet, na který má být úvěr poskytnut, a to účet č. [bankovní účet]. Pro případ, že žalovaný nesplatí úvěr do data splatnosti, je ve smlouvě sjednána možnost žalobkyně účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, které ke dni uzavření smlouvy činí 300 Kč za měsíc vymáhání, a dále možnost účtovat smluvní pokutu ve výš 500 Kč (v případě, že výše dlužné splátky bude nižší než 500 Kč, lze účtovat smluvní pokutu maximálně ve výši dlužné splátky). Konečně je žalobkyně oprávněna požadovat i zákonný úrok z prodlení ve výši dle platného nařízení vlády. V případě neuhrazení dvou a více splátek nebo nezaplacení splátky déle než 3 měsíce je žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. 4. Žalobkyně dále doložila Úvěrové podmínky, které jsou nedílnou součástí úvěrové smlouvy. A dále výpis čerpání, splátek a úhrad, z něhož plyne, že dne 16. 8. 2022 byla na účet žalovaného uvedený ve smlouvě zaslána částka 60 000 Kč. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad je dále zřejmé, že žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. 5. Informace o žalovaném a výsledky lustrací v příslušných registrech jsou shrnuty v Úvěrové kartě klienta, z níž plyne, že žalovaný je ženatý a má jedno dítě, bydlí v podnájmu, je podnikatel s měsíčním příjmem ve výši 30 000 Kč, měsíční výše příjmu partnera je zde uvedena v částce 35 000 Kč, měsíční výdaje žalovaného na domácnost činí 20 000 Kč. Lustrací žalovaného v příslušných registrech bylo zjištěno, že žalovaný není v insolvenci a není proti němu vedena exekuce. V rejstříku SOLUS nebyl nalezen žádný závazek žalovaného po splatnosti. V rejstříku NRKI byl žalovaný nalezen s tím, že z úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaný splácí úvěr z 4. 7. 2022 ve výši 16 000 Kč (jedná se o jednu měsíční splátku ve výši 16 000 Kč, která má být uhrazena), jiná žádost o úvěr ze dne 29. 6. 2022 ve výši 45 000 Kč byla žalovanému odmítnuta. Žalovaný je dále držitelem dvou splátkových kreditních karet, na něž je zavázán provádět měsíční splátky (v červenci 2022 zůstávalo celkem k úhradě cca 107 000 Kč), dvě jiné žádosti o revolvingový úvěr mu byly odmítnuty. 6. Žalobkyně provedla také výpočet disponibilní částky domácnosti žalovaného s tím, že zohlednila příjem žalovaného ve výši 30 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti ve výši 35 000 Kč, jako výdaje vzala žalobkyně v úvahu normativní náklady na bydlení ve výši 12 271 Kč, životní minimum členů domácnosti ve výši 10 990 Kč, výši splátky schváleného úvěru ve výši 2 358 Kč a výši ostatních splátek 3 757 Kč; žalobkyně tak vycházela z disponibilní částky domácnosti žalovaného ve výši 35 624 Kč, respektive z tzv. MLS klienta ve výši 18 185 Kč. 7. Dopisem ze dne ze dne 12. 12. 2022, jehož odeslání dne 13. 12. 2022 žalobkyně prokázala podacím archem, byl žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy. K úhradě dlužné částky byl žalovaný opětovně vyzván předžalobní výzvou ze dne 5. 1. 2023, jejíž odeslání dne 6. 1. 2023 žalobkyně prokázala podacím archem. 8. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“):„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 9. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 10. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 11. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 12. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že„ Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 13. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv.„ maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále také jen„ Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice:„ 1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance