23 C 40/2023-45 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 15 592,12 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o skutečnost, že žalovaná uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky plynu se společností [právnická osoba], a to pro odběrné místo [adresa žalované]. Jelikož uvedený dodavatel pozbyl schopnost dodávat plyn, od data 17. 10. 2021 začala ze zákona zajišťovat dodávky plynu žalobkyně. Žalobkyně uvědomila žalovanou o změně dodavatele přípisem ze dne 19. 10. 2021, společně s nímž jí předložila také ceník plynu, ceník služeb a plán záloh. Za odebraný plyn v období od 17. 10. 2021 do 4. 2. 2022 vyúčtovala žalobkyně žalované dne 7. 2. 2022 k úhradě částku 9 376,11 Kč splatnou dne 28. 2. 2022. Dne 23. 3. 2022 vyúčtovala žalobkyně žalované k úhradě za odebraný plyn v období od 5. 2. 2022 do 13. 3. 2022 částku 6 216,01 Kč se splatností dne 12. 4. 2022. Žalovaná však žalobkyni ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že na základě informace od operátora trhu oznámila dne 19. 10. 2021 žalobkyně žalované, že její původní dodavatel, [právnická osoba], pozbyl oprávnění/schopnost dodávat žalované zemní plyn v souladu se smlouvou, již měla žalovaná se svým původním dodavatelem uzavřenu. V souladu s § 12a zákona č. 458/200 Sb., energetického zákona, zajišťuje dodávku za zákonem stanovených podmínek tzv. dodavatel poslední instance. Od 17. 10. 2021 tak spadala dodávka zemního plynu do odběrného místa žalované na adrese [adresa žalované] (zákaznické číslo: [číslo]; EIC kód: [anonymizováno]) do režimu dodavatele poslední instance, jímž se stala žalobkyně. Žalobkyně žalovanou zároveň poučila, že cena za dodávky zemního plynu byla věcně usměrněna dle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. Taktéž žalovanou informovala, že v režimu dodavatele poslední instance je možné setrvat maximálně 6 měsíců. 4. Z plánu záloh a plateb na budoucí období (17. 10. 2021 – 16. 4. 2022) je zřejmé, že měsíční záloha na úhradu spotřeby plynu byla žalobkyní stanovena na 7 400 Kč. Z vyúčtování dodávky plynu ze dne 7. 2. 2022 vyplývá, že za období 17. 10. 2021 – 4. 2. 2022 evidovala žalobkyně za žalovanou nedoplatek ve výši 9 376,11 Kč. Žalovaná odebrala 2 282,84 kWh, přičemž průměrná jednotková cena bez DPH činila 3,06 Kč/kWh (celkem tedy 6 977,66 Kč bez DPH; 8 442,97 Kč s DPH). Dále byl žalované účtován měsíční poplatek v průměrné výši 212,45 Kč za měsíc s tím, že fakturace byla provedena za období 3,36 měsíce (tj. 771,19 Kč bez DPH a 933,14 Kč s DPH). Přílohou se stal též detailní rozpis vyúčtování. 5. Z vyúčtování dodávky plynu ze dne 23. 3. 2022 vyplývá, že za období 5. 2. 2022 – 13. 3. 2022 evidovala žalobkyně za žalovanou nedoplatek ve výši 6 216,01 Kč. Žalovaná odebrala 1 581,88 kWh, přičemž průměrná jednotková cena bez DPH činila 3,07 Kč/kWh (celkem tedy 4 863,66 Kč bez DPH, 5 885,03 Kč s DPH). Dále byl žalované účtován měsíční poplatek za distribuci ve výši 213,70 Kč za měsíc s tím, že fakturace byla provedena za období 1,28 měsíce (tj. 273,54 Kč bez DPH a 330,98 Kč s DPH). Přílohu i v tomto druhém případě tvořil detailní rozpis vyúčtování. 6. Žalobkyně taktéž doložila ceníky plynu v režimu dodavatele poslední instance, a to za období října 2021 – března 2022, přičemž každý dílčí ceník vždy platil cca 14 dnů. 7. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných částek upomínkou ze dne 10. 5. 2022 a předžalobní upomínkou. 8. Ustanovení § 12a zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, vymezuje dodavatele poslední instance. Podle uvedeného ustanovení zveřejňuje Energetický regulační úřad na svých internetových stránkách informaci o tom, který držitel licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem má povinnost dodavatele poslední instance uvnitř vymezeného území jednotlivých provozovatelů distribučních soustav. Dodavatel poslední instance je povinen dodávat elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel mj. pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu nebo plyn. Povinnost dodavatele poslední instance dodávat plyn se nevztahuje na zákazníka, jehož spotřeba plynu v odběrném místě byla za posledních 12 měsíců vyšší než 630 MWh. Dodavatel poslední instance dodává elektřinu nebo plyn po dobu nejdéle 6 měsíců domácnosti, která má nové odběrné místo, do něhož elektřina nebo plyn nebyly ještě dodávány, a to v případě, byl-li o dodávku touto domácností požádán. 9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud má za prokázané, že žalobkyně se ve vztahu k dodávkám plynu ze zákona stala dodavatelem poslední instance žalované, a to k datu 17. 10. 2021, neboť původní dodavatel, s nímž měla žalovaná uzavřen smluvní vztah, pozbyl oprávnění nebo schopnost dodávat plyn a žalovaná si nezvolila jiného dodavatele plynu. Žalovaná tedy byla zavázána platit cenu stanovenou ceníkem dodavatele poslední instance. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou se řídí energetickým zákonem č. 458/2000 Sb., a dále pak ustanoveními § 2079 a násl. o. z. Žalovaná svou povinnost porušila, neboť neuhradila vyúčtování ceny zemního plynu stanovené ceníkem žalobkyně. Žalobkyně má tedy právo na úhradu ceny plynu ve výši 9 376,11 Kč, a dále pak ve výši 6 216,01 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužných částek, vznikl žalobkyni rovněž dle ustanovení § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády ČR č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni vzniku prodlení, a sice ve výši 11,75 % ročně z té které částky dle jednotlivých dat splatnosti, jak žalobkyně požadovala. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 592,12 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč. Soud dále konstatuje, že návrh žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu naplňuje kritéria formulářové žaloby vymezená nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11, a tedy rovněž kritéria stanovená v § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, neboť tento návrh je využitelný pro uplatnění nároků žalobkyně v typově obdobných případech, kdy postačuje jen zaměnit v něm uvedené číselné údaje. Opakovanost používaného vzoru je soudu známa z jeho úřední činnosti. Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení činí 2 252 Kč (výrok II.).